Důstojně odškodnit, nařídil Ústavní soud. Disident dostal od justice navrch pár tisíc

Wonka a jeho rodina zažívali v době komunismu dlouhodobou perzekuci. Wonka byl v roce 1988 násilně hospitalizován na psychiatrickém oddělení pardubické nemocnice. Několik měsíců předtím zemřel ve vězení jeho bratr Pavel.

Wonka žádal po své soudní rehabilitaci finanční kompenzaci za újmu na zdraví, kterou vyčíslil na 94 tisíc korun. Ministerstvo spravedlnosti mu přiznalo 4 125 korun, což je částka spočítaná podle vyhlášky platné v roce 1988. Disident se pak marně soudil a zastání našel až u Ústavního soudu. Ten v polovině července rozhodl, že taková částka je „ve zjevném a extrémním nepoměru k závažnosti újmy“.

„Přiznaná náhrada za psychické i fyzické utrpení a zranění ve stěžovatelově případě nemůže představovat částku 4 125 Kč. Takovou částku – vzhledem k mimořádným okolnostem stěžovatelovy věci – nelze považovat za spravedlivé odškodnění,“ konstatoval senát Ústavního soudu se soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou.

Pražský obvodní soud briskně nařídil na čtvrtek nové jednání a tentokrát Wonkovi přidal navíc 22 tisíc korun. Jenže současně s tím odmítl proplatit náklady řízení, takže disident si je musí zaplatit ze svého. Vzhledem k tomu, že náklady na zastupování u obvodního, městského, Nejvyššího, Ústavního soudu a pak znovu obvodního soudu byly necelých 44 tisíc korun, by měl Wonka i po získaném odškodném doplatit ze svého dalších 17 tisíc.

Podle Wonkova advokáta Lubomíra Müllera tak soud jeho klienta „důkladně potrestal“. „Zdá se, že onu cestu k důstojnému odčinění újmy vzniklé v důsledku protiprávního jednání totalitního režimu budou muset čeští soudci dál usilovně hledat,“ konstatoval advokát s odkazem na citaci z rozhodnutí Ústavního soudu.