Článek
Zjištění NKÚ má Právo k dispozici. Podle něj se situace v poslední době dokonce ještě zhoršila. Kontroloři zaznamenali meziroční skok z 88 miliónů odškodnění zaplaceného v roce 2009 na loňských 133 miliónů.
Jenže, jak se říká, z cizího krev neteče. A tak ze stamiliónů, které stát za tyto chyby zaplatil, viděl zpátky jen nepatrný zlomek.
„V kontrolovaném období (2007 až 2010) uhradilo ministerstvo spravedlnosti 4502 případů odškodnění. Pouze v 17 případech v celkové částce 7 999 598 Kč byl uplatněn nárok na náhradu škody proti odpovědným osobám (regresní úhrady). Uplatněné regresní úhrady tak tvoří pouze 0,37 procenta z celkového počtu případů,“ odhalili kontroloři při prověrce.
Na pokuty mají fondy
Jak navíc zjistili během půlroční piplavé práce, kdy se zaměřili na 128 případů, v nichž se vyplatilo 57 miliónů korun odškodnění, do letošního května viníci plně zaplatili jen v osmi případech, tedy se státu vrátilo jen 5,4 miliónu korun.
Proč se nedaří vymoci plně náhrady? Často nikdo po vinících ani peníze nechce. Svou roli v přístupu k vymáhání zaplacených pokut po skutečných vinících může hrát i to, že peníze na náhrady nemusí ministerstvo hledat ve svém rozpočtu, ale má na ně rovnou připravenou každý rok určitou sumu v tzv. všeobecné pokladní správě. Odtud si je vždy vyžádá a ministerstvo financí mu je poukáže.
Z toho je zřejmé, že stát s drahými chybami svých úředníků, a v tomto případě i soudců, notářů či exekutorů dopředu počítá. V uplynulých letech na ně vždy dokonce měl připraveno více, než nakonec bylo využito. Jen loni byl převis téměř třiceti miliónů korun.
„Pomáhá“ tomu i legislativa. Jak minulý týden upozornilo Právo, třináct let starý zákon pouze umožňuje resortům vymáhat náhrady za pokuty, které svou liknavostí způsobili například úředníci. Proto poslanci TOP 09 navrhli změnu, aby se z možnosti tyto peníze žádat zpět stala ze zákona povinnost. [celá zpráva]
Trestají se hlavně průtahy soudů
U soudců je v naprosté většina případě důvodem odškodnění nepřiměřená doba řízení. V jejich případě ale není vymáhání náhrady jednoduché, neboť před tím musí být soudci vina prokázána v předchozím kárném řízení.
„U soudů je nejčastěji důvodem odškodnění dlouhá doba řízení. A to není vždy chyba soudu,“ postavil se na obranu svého stavu prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník, který je předsedou soudu ve Žďáru nad Sázavou.
„Odpovědnost je předně na státu, který má zajistit rychlý výkon spravedlnosti. Na našem soudu máme meziroční nárůst sporné agendy oproti loňsku o 38 procent a nepřibyla nám ani noha. Je věcí státu, kolik lidí a peněz dá do justice,“ řekl Právu.
S trochou nadsázky podotkl, že se to možná státu i vyplatí − než dát peníze do justice, tak se raději čas od času zaplatí nějaká náhrada, což vyjde levněji.
Kárných žalob, které by vedly až ke ztrátě taláru, nebylo v předchozích letech mnoho. Tak jeden do roka. Jedním z křiklavých případů byl před čtyřmi lety břeclavský Jiří Kilián, u kterého se našel dvacet let starý nedodělaný spis.
Statisíce za advokáty, ale také za ušlý zisk
„Letos jsme zaznamenali velký růst kárných řízení kvůli průtahům v řízení,“ připustil Lichovník. V případě odškodnění jde prý podle okolností o desítky tisíc korun. Jiné je to ale u trestních řízení. „Tam bývají vysoké náklady mj. kvůli odměnám pro advokáty. Je-li někdo osvobozen, pak se mu hradí i statisícové částky,“ vysvětlil soudce.
Dodal, že výši odškodnění může ovlivnit i náhrada ušlého zisku podnikatele, který je neoprávněně ve vazbě.
Podle kontrolorů se nedaří vymáhat peníze od přímých viníků i kvůli lhůtám pro jejich uplatnění. Především se ale na tom podílí prý „nepružná organizace této činnosti u ministerstva spravedlnosti a malé využívání kompetence ministra spravedlnosti k podání návrhu na kárné řízení“.
Závěr NKÚ konstatuje, že ministerstvo nemá odškodňování upraveno vnitřními předpisy a „je zcela nefunkční vnitřní kontrolní systém“. I proto jdou desítky tisíc na vrub úroků třeba tam, kde ministerstvo nedodrželo lhůty pro odškodnění či neuposlechlo soudních platebních příkazů a nezaplatilo v termínech.