Článek
NS zpochybňoval výjimku, díky které badatelé například nepotřebují souhlas žijících lidí, jejichž citlivé osobní údaje se v dokumentech objevují.
Někteří historici vyjádřili obavu, že by zrušení výjimky zkomplikovalo jejich práci. Dokumenty by dostali se začerněnými osobními údaji, případně by pro ně zůstaly nepřístupné. Proti zásahu do zákona se postavila také vláda. Poukázala na potřebu poznávat historické prameny a přinášet svědectví o obou totalitách.
Archiváři verdikt vítají
Nález Ústavního soudu přivítala ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková. Případný úspěch ústavní stížnosti by podle ní znamenal pro archiváře velké komplikace a v podstatě by často ani nebylo možné, aby se mohli dopátrat skutečných a objektivních výsledků.
Zákon říká, že podmínka předchozího vyrozumění ani písemného souhlasu žijících osob s nahlížením do archivních fondů se netýká konkrétních typů dokumentů. Jedná se o archiválie vzniklé před 1. lednem 1990 z činnosti vojenských soudů a prokuratur všech stupňů, bezpečnostních složek, některých soudů, Národní fronty, dále na archiválie německé okupační správy a dokumenty, které již dříve měly veřejnou povahu.
NS zdůraznil, že nechce historikům uzavřít cestu k dokumentům ani nezpochybňuje potřebu zkoumat totalitní režimy. Od ústavních soudců pouze očekával vyjádření, zda je široce vymezené zpřístupnění osobních údajů přiměřené a zda nepřipadá v úvahu citlivější řešení.
Rozhodla těsná většina
Pro zamítnutí stížnosti Nejvyššího soudu hlasovala jen těsná většina ústavních soudců v poměru 8 ku 7. Podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského spočívala podstata sporu v tom, že vedle sebe existovaly dvě právní úpravy ochrany archivních materiálů.
„Jedna je obsažena v napadeném ustanovení zákona o archivnictví, ve kterém se říká, že tato úprava se nepoužije na svazky vzniklé z činnosti StB. Vedle toho však existuje zákon o zpřístupnění svazku StB, který má samostatné ustanovení, které říká, že citlivé údaje, které vedla a většinou nelegálně shromažďovala StB, se nesmí zpřístupnit, pokud se týkají osob, které byly pronásledovány, a všech třetích osob,” řekl Rychetský.
„Většina Ústavního soudu tedy došla k závěru, že toto ustanovení se nepoužije, že se smí zpřístupnit komukoliv cokoliv, ale ten komu se to zpřístupní, to nesmí dál šířit. Disentující soudci říkají ne, úprava platí jak dosud, nikdo ji nezrušil, tedy je povinnosti archivu citlivé údaje dál chránit tak, jak to ukládá zákon o zpřístupnění svazků StB,“ vysvětlil Rychetský nesouhlasná stanoviska soudců.
Ta se podle něj týkají nikoli podstaty věci, ale postavení nálezu vůči dalším právním ustanovením.