Článek
Dívka navštěvovala střední školu v Olomouci a rozhodla se bydlet v domově mládeže. Za čtyři měsíce pobytu ale nezaplatila ani korunu. Škola se tak rozhodla dlužné čtyři tisíce korun vymáhat soudně, ale soud nároky školy zamítl s tím, že ubytování pro dívku sjednala matka a dcera neměla takovou svéprávnost a samostatnost, aby mohla samostatně rozhodovat.
Podle okresního soudu je nemyslitelné, aby rodič takovým způsobem uvedl své nezletilé dítě do situace, v níž dojde k zadlužení dítěte při jeho vstupu do plnohodnotného života. Při své argumentaci zároveň poukázal na starší rozhodnutí ÚS týkající se odpovědnosti nezletilých za dluhy vzniklé v souvislosti s místními poplatky a jízdami načerno.
Škole se ale takové rozhodnutí nelíbilo a podala ústavní stížnost. Upozornila, že dívce bylo sedmnáct a půl roku, byla tak téměř plně svéprávná a jistě byla způsobilá uzavřít smlouvu o ubytování.
Dívka věděla, že nebydlí zdarma
Senát se soudcem zpravodajem Janem Musilem pak škole přisvědčil a upozornil, že nejde se vždy odvolávat na starší judikaturu týkající se dětských dluhů.
„V nynějším případě je skutková situace jiná. Více než sedmnáctiletá žákyně projevila svoji vůli být ubytována v domově mládeže a z přihlášky k ubytování, kterou vlastnoručně podepsala, je zjevné, že byla seznámena i s povinností hradit měsíční poplatek za ubytování ve výši tisíc korun, nejde tedy o povinnost uloženou autoritativně veřejnou mocí,“ zdůraznil Musil.
„Připomínáme, že v projednávané věci je zcela nepochybné, kdo se na úkor stěžovatelky bezdůvodně obohatil tím, že po dobu čtyř měsíců bezúplatně užíval její ubytovací zařízení,“ dodal Musil s tím, že případ musí soud znovu posoudit a respektovat právní názor ÚS.