Dolejš z KSČM: Nesmíme být béčkem SPD

Abychom se ze zóny dostali, musíme se stát představitelem určitého hodnotového směru, musíme být schopni komunikovat s veřejností a svou pozici verifikovat aspoň částečným volebním úspěchem.

Preference naznačují, jak se nám daří odrazit se od volebního dna. Můžeme doufat, že energetická krize s voliči trochu zahýbá, ale přesto si myslím, že to hlavní se stále neodehrálo.

Mluvčím opozice bohužel stále zůstává předseda hnutí ANO Andrej Babiš a sekunduje mu šéf hnutí SPD Tomio Okamura.

Komunistická i jiná opozice zůstává ve stínu a nenašla způsob, jak svébytně komunikovat témata, která jsou pro ni bytostná.

Třeba reálné řešení energetické chudoby tak, aby to přineslo okamžitý efekt a systém se změnil způsobem, aby se to už neopakovalo. Ale když si u toho stoupneme do jedné řady s ultrapravicí, tak jak má volič mezi stranami rozlišovat?

Náchylnost k ultrapravici určitě nezesílila vlivem nového vedení, protože naše předsedkyně Kateřina Konečná sedí v Bruselu. Západní levice v tom má jasno. Třeba německá Die Linke řekla, že nebude stát nikdy v jedné řadě s AfD.

U nás se bohužel stalo to, že byl povolán do zbraně náš nominant na prezidenta Josef Skála, aby stál na tribuně vedle SPD, Aliance národních sil, dokonce tam pobíhal i Lubomír Volný a podobní.

Na vlastenectví není nic špatného, ale pseudovlastenectví, které je navíc reprezentováno těmito typy, tak to je úplně špatně. Volič s levicovými hodnotami to nepochopí a protestní hlasy mají jepičí život. Člověk si zanadává, pak přijde domů a je po volebním zápalu.

Samozřejmě že ano, ale musí se s nimi inteligentně pracovat. Nejsme tu od toho, abychom se jim podřizovali. Protestní hlasy musíme přitáhnout k jinému typu politiky. Lidé jsou objektivně naštvaní, když se bojí, až jim přijdou složenky, a chtějí, aby s tím vláda něco udělala. Jakou změnu ale chtějí? Předčasné volby? Že by tam místo Petra Fialy byl Tomio Okamura nebo docent Ševčík (děkan Národohospodářské fakulty VŠE)?

To přece není změna, kterou chce levice. Představa, že budeme všichni zachráněni, protože nám dá Putin zadarmo plyn, je absurdní a gros populismu.

Měli jme od té doby dva sjezdy. Postupnými kroky se vedení strany omladilo. Máme předsedkyni čtyřicátníci a místopředsedům je podobně. Problém je, že nedošlo k omlazení i mentálně, ani ve struktuře strany. Bohužel ani mladí nestrhávají stranu novým myšlením nebo mladou energií. Mnozí jen opakují nostalgické názory pamětníků a neosloví své vrstevníky. Takže ani modernizační změny se příliš nedaří. Jsme v jakémsi stavu poslední šance.

V nějakém čase se ta šance uzavře, nelze to protahovat donekonečna. Takže aniž bych ponižoval význam komunálních voleb, tak rozhodující pro nás budou volby evropské, krajské a parlamentní. Abychom byli úspěšní, musí dojít ke změnám. Musí se to zlepšit nejen z hlediska preferencí, ale i charakteru strany.

Ve své nové knize Spánek rozumu na levici mimo jiné vzpomínáte na snahy KSČM o modernizaci a destalinizaci strany. Píšete, že zlom přišel v roce 2016. Co se stalo?

Ukázalo se, že ztrácíme potenciál a zesílil tlak konzervativců i to, že se chováme jako kroužek přátel starých časů. Dělo se to vždycky, ale nebylo to viditelné, a hlavně to nebyl hlavní proud. Dnes se bohužel dostáváme do jedné řady s ultrapravicí, která má svůj program postavený na xenofobii a nacionálním populismu. Nostalgici ale objektivně vymírají, tudíž nemá kroužek starých časů smysl. Musíme dělat pro budoucnost. A ta přece není v tom, že budeme béčko SPD.

K tomu, abych přešel po tomto mostu, potřebuji vědět několik věcí. Zaprvé, že je naše poslední šance už definitivně zmařená. Teď je sice pět minut po dvanácté, ale ta hořká tečka tam ještě není. Přece jen máme mladší vedení.

Zadruhé, i když už nejsem na hlavní koleji, ani jako místopředseda, tak jsem měl na posledním sjezdu sto hlasů od delegátů. Stále jsou lidé, kteří mi říkají, že když odejdu, tak budou všechny šance na progresivní změnu definitivně pryč, že mám bojovat. A to přece neutečete.

Kdyby nebyl, tak bych pravděpodobně vůbec nebyl v politice. Byl jsem tehdy vědeckým pracovníkem, docela mě to bavilo, a když jsem byl oslovován, abych šel do strany, tak jsem nevstoupil. Udělal jsem to až v době perestrojky, protože jsem nabyl dojmu, že to může mít smysl. I když perestrojka dopadla, jak dopadla, tak uvolnila ledy.

Pokusila se zreformovat nepoužitelný a nefungující socialistický model, ale umožnila i mírovou koexistenci, přinesla demilitarizaci, dohody o uspořádání Evropy. Pro mě Gorbačov nebyl zrádce, jak tvrdí nostalgici po normalizačních časech, ale člověk, který to zkusil.

Voličsky je to jednoznačně rok 2002, kdy jsme měli 41 poslanců. Byl jsem mladý místopředseda, měli jsme velikána Miloslava Ransdorfa a dařilo se. To bylo období mezi konsolidací a nástupem pragmatismu. Ideově byly nejplodnější asi 90. léta, protože pod tlakem reality roku 1989 a boje o přežití tam byla invence k vytváření programu.

Věřím, že nesklouzneme k modernizovanému fašismu 21. století. Samozřejmě že nežijeme v Německu 30. let, ale ty formy jsou podobné a cíle taky. Je to ale obecný problém. Když fanoušci prezidenta Trumpa začnou dobývat Kapitol, tak kde to jsme?

Pořád chci věřit, že společnost je civilizovaná a schopná tlaky překonat, ale jen za podmínek, že se nebude dostávat do průšvihů. Lidé jsou naštvaní ze zbídačování, ale když budou v noci mrznout, je to špatně. Stát jim musí hmatatelně pomoct, to je klíčová odpovědnost vlády. Opozice má odpovědnost na ni tlačit, ale byla by nezodpovědná, kdyby pustila k moci otevřeně se fašizující síly. A to se týká i mimoparlamentní opozice.

Byl to bolestný proces. Vedení si musí být vědomo toho, že ti, kteří stáli na tribuně, nejsou nositelé změny, jakou bychom si představovali. Nemůžete ale nadávat lidem na tribuně, když tam je jeden z nás.

Ve vedení si to asi vyhodnotili tak, že tam budou sice lidé naštvaní, ale také ti, kteří nás chtějí vidět, když vidět nejsme. Já jsem už předtím za sebe řekl, že tam nechci dělat křoví, protože se obávám, že naše taktika, kdy kritizujeme vládu, ale zároveň se distancujeme od těchto lidí, nemusí být dostatečně viditelná.