Dobrovolnice Galina: Odjet z Ukrajiny je stále těžší

„Je to velmi těžké, mám stále pocit, že tu pro naše lidi dělám málo. A že bych byla mnohem platnější na Ukrajině, kde bych mohla vařit jídlo, rozvážet ho potřebným a pomáhat přímo na místě,“ přiznala Právu Galina. Málo však nedělá. Od začátku vpádu ruských vojsk do její země se snaží koordinovat a zajistit vycestování Ukrajinců do bezpečí. Dostává množství telefonátů napříč celou Ukrajinou.

„Odjet ze země je stále těžší. Máme hodně kontaktů a obvoláváme ty, kteří se snaží před válkou utéct. Chtějí kamkoliv. Snaží se dostat k vlakovým nádražím a odjet vlakem,“ vysvětlila Galina. Dostat se k nádraží ale bývá pro maminky s malými dětmi mnohdy problém.

„Hledáme stále aktuální informace o bezpečných cestách. Když mi na druhé straně hovoru maminka volá a má tam děti a pláče, nemůžu jí říct: ,Sedněte do auta, ať vás manžel odveze na nádraží.‘ Musím vážit slova a hledat možnosti, jak co nejbezpečněji odjet,“ řekla Právu Galina.

O Ukrajincích na útěku dál Právu Galina řekla: „Třeba mi napíšou: ,Jsme u Černobylu v nějakém městečku.‘ A já se musím podívat na mapu, kde jsou nejbližší vlakové stanice, a zkusit někoho sehnat, kdo je odveze. Nebo aspoň doporučím. Některé maminky s malými dětmi jdou raději samy kilometry pěšky.“

Do toho pomáhá na východní Moravě s překládáním do ukrajinštiny a do češtiny, při získávání potřebných dokumentů v krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině ve Zlíně, svým lidem při shánění ubytování či při dalších situacích.

Před pár dny zkolabovala jedna mladá dívka. Zavolali mi, abych přijela pomoci s překládáním, jak dorazí lékař,“ podotkla Galina. Podle ní nyní lidé přijíždějící z Ukrajiny potřebují hlavně psychickou pomoc, podporu.

„Každý na válečný konflikt v jeho zemi a nucený odchod z domova reaguje po svém, některé ženy pláčou, jiné jsou apatické, objevují se i návaly vzteku. Je třeba mít s lidmi trpělivost a psychicky je podpořit v prvních dnech po příjezdu do Česka. Mají za sebou strastiplnou a nekonečně dlouhou cestu. Mnozí nevědí, co bude dál a kde skončí,“ vysvětlila Galina ve chvíli, kdy sama nevěděla, jak je na tom její rodina a přátelé v Bilé Cerkvě, odkud odešla do Česka.

V sobotu ruská vojska bombardovala i její město. O stavu svých blízkých se dozvěděla o několik hodin později. „Jsou zdraví, zranění se jim při bombardování vyhnula. Přesto chtějí zůstat. Nepláčou do telefonu na rozdíl ode mě, která se někdy neudržím. Je to velmi těžké, nebýt doma. Když jsem přátelům říkala, že chci na Ukrajinu pomáhat, přemlouvali mne, abych zůstala v Česku a postarala se případně o jejich děti, až nebude jiná možnost a oni je pošlou do Česka. Jsem připravena se doma postarat o všechny,“ sdělila Galina.

Ta vnitřně trpí za všechny, kteří čelí útokům přímo ve své zemi. „Nebýt pomoci mých přátel tady na Moravě, nevím, jak bych to zvládla. Když musím někam vyjet, pomáhají mi i s hlídáním dcerky,“ řekla Galina.