Dobrovolní hasiči z Troubek pomáhali likvidovat následky ničivých povodní na Jesenicku

Troubečtí hasiči vyrazili pomáhat na sever Moravy do Jeseníků, hned jak to bylo možné. Sami přitom jen se štěstím unikli zatopení Troubek, když spolu s dalšími kolegy v poslední okamžiky před kulminací hladiny nad obcí běsnící Bečvy zpevnili podmáčenou hráz, kterou už začínala protékat voda. „Pokud by nevydržela, máme v obci opět po čtrnácti letech povodně,“ přiblížil Novinkám místostarosta SDH Troubky Pavel Mlčoch.

Zpevněná hráz ale tlak vody vydržela a obyvatelům Troubek se ulevilo. Jakmile poté voda v řece začala klesat, hned místní „dobráci“ přemýšleli nad tím, kde pomoci v jiných regionech. „Věděli jsme, že chceme pomáhat jinde. Když byly povodně v roce 1997 a 2010 u nás, všichni přijeli k nám. Je to tak, že si dobráci pomáháme navzájem. Olomoučtí hasiči se nás pak ptali, jestli nechceme vyrazit do Mikulovic na Jesenicku, kde byla situace po povodni velmi špatná,“ sdělil Mlčoch.

Jejich úkolem bylo na severu Moravy čerpat kontaminovanou vodu ze studní a čistit je. Zároveň odčerpávali vodu ze sklepů a vyklízeli nepořádek. „Měli jsme na starosti jednu ulici v Mikulovicích. Lidé například vynášeli zničené věci před domy a my jsme všechno nakládali do kontejnerů,“ pokračoval Mlčoch.

I když si troubečtí hasiči v minulosti s povodněmi sami zažili své, spatřit výsledek řádění velké vody v Mikulovicích je nenechalo bez emocí. „Hned se nám vrátily vzpomínky, jak jsme museli doma všechno několik měsíců odklízet, čistit, pospravovat. Bylo mi těch lidí líto. Spláchla je tu velká vlna. Bylo to zřejmě rychlé, jak u nás v roce 1997, kdy muselo jít k zemi tři sta domů. Baráky padaly s vlnou. Když jsem viděl tu hrůzu v Mikulovicích, kde nebyly kusy cest, mosty, domy, lidem chybí plyn, voda, elektrika… A přitom se blíží zima,“ zavzpomínal dobrovolný hasič.

Zároveň porovnal situaci i s povodní v Troubkách v roce 2010. „Pozdější povodeň z roku 2010 byla pozvolnější. Voda se vlila do Troubek pomalu a postupně, i když pak taky dosáhla vícemetrové výšky. Ale nebyla to ničivá vlna.“

Nyní v Mikulovicích ho dostala přívětivost a informovanost lidí, když se dozvěděli, odkud jim čtveřice „dobráků“ přijela pomoci. „Snažili jsme se jim dodat lepší náladu, ale bylo to těžké. Až když se dozvěděli, že jsme z Troubek, byli komunikativnější. Hned věděli, která bije a že jsme si v minulosti užili své. Byli pak velmi rádi, že v tom nejsou sami a že jsme přijeli i my. Mnozí velice dobře věděli, že jsme teď v září unikli povodním jen o vlásek. A když jsme se bavili, co a jak bylo v letech 1997 a 2010, ptali se nás třeba, jak dlouho u nás lidé vysušovali domy, sklepy. Každá informace a předávaná zkušenost byla dobrá,“ podotkl Mlčoch.

Stejně jako každá volná ruka. Jak sám Mlčoch dodává, spolu s kolegy se chce na sever vrátit a pomáhat dál, už kvůli lidem, z nichž někteří téměř propadají beznaději. „Jen tak tam seděli a nevěděli, co mají dělat, jak byli sklíčení. Bezmocní. Jednomu pánovi jsme říkali, že u toho domu nemůže být, že to nedoporučuje statik kvůli nebezpečí zborcení. Ale nedbal na to,“ uvedl Mlčoch a dodal: „Uvidíme, kde nás bude potřeba. Jestli zpátky do Mikulovic nebo do jiné postižené obce. Vyrazíme tam, kde bude potřeba pomoci.“