Článek
To je událost dost varující. Až dosud obdobné praktiky uplatňovali jen někteří soukromí majitelé.
Starosta Stanislav Mišák (ČSSD) naopak tvrdí, že je všechno v pořádku. Podle jeho slov šlo o návrh smlouvy a občané na něj přistoupili dobrovolně. "Pokud někdo s návrhem smlouvy nesouhlasil, mohl podat protinávrh," uvedl v Právu. Jak starosta dále řekl, radnice ani nic porušit nemohla, protože žádný zákon upravující nájemní vztahy neexistuje. Představitelé radnice správnost svého postupu dokládají i tím, že až na dvacet čtyři nájemníků podepsali všichni.
Tyto argumenty ale nesedí. Pokud jde o první, tak v průvodním dopise vedoucí odboru majetku občanům sděluje: "Oznamuji Vám, že rada města Otrokovice schválila usnesením č. 547/09/03 s účinností od 1. 1. 2004 zvýšení nájemného o 10 procent. Zvýšení nájmů se týká ... i bytu, jehož jste nájemce (ci)....Podepsané nájemní smlouvy zašlete zpět nebo předejte osobně ......."
Svědčí takový text o tom, že jde o návrh smlouvy, s nímž může nájemník nesouhlasit a případně dát i protinávrh? Já myslím, že nikoli. Spíš vyvolává dojem, že nájemníkovi nezbývá nic jiného než dokumenty podepsat. Proto také dobrovolně povinně podepsali téměř všichni.
Skutečný návrh smlouvy měl být formulován zcela jinak. Například takto: "Vážený občane, navrhujeme zvýšit nájemné o 10 procent z těch a těch důvodů. Upozorňujeme ale, že návrh nejste povinni podepsat. V době, kdy se teprve připravuje zákon o nájemném, lze zvýšit nájemné jen po dohodě obou stran..." Proč radnice takto dopis nenapsala, je nasnadě. Těch, kteří by podepsali, by mnoho nebylo.
Starosta Mišák nemá pravdu ani v tom, že radnice nic porušit nemohla, protože žádný zákon upravující nájemní vztahy neexistuje. Takový zákon sice ještě skutečně neexistuje, ale z občanského zákoníku plyne, že s novou smlouvou musí souhlasit obě strany. Dobrovolně, nikoli pod tlakem narežírovaným ze strany radnice.
Jinou otázkou je, komu by dal v případném sporu za pravdu soud. Dovedu si představit i to, že soudce se přikloní k názoru, že občan nic podepisovat nemusel. Ani takový verdikt by však radnici zcela neočistil. Obec je součástí státní moci a musí se chovat tak, aby obdobné spory vůbec nenastaly.
Představitelé města se mýlí i v tom, že smlouva dává "právní jistotu oběma smluvním stranám," neboť nájemce ví, že "nájemné bude zvyšováno už jen o index inflace".
Je to naopak, smlouva nájemníkovi dává spíš nejistotu. Klauzule o každoročním zvyšování o inflaci je totiž dost nebezpečná, protože nájemné by tak rostlo donekonečna a dost citelně. Chystaný zákon přitom předpokládá, že nájemné se někde podle místní situace dřív nebo později vůbec nemusí zvyšovat a může dokonce i klesat.
Nová smlouva dává otrokovické radnici možnost také "přiměřeně zvýšit nájemné ...při změně okolností rozhodných pro stanovení nájemného." To je tak obecná formulace, že dává obci v otázce výše činží prakticky zcela volnou ruku.
Z těchto všech důvodů nemohu proto souhlasit s tvrzením představitelů města, že obec "svým přístupem k otázce zvyšování nájemného napomáhá i nájemcům bytů jiných vlastníků v argumentaci, co je přiměřené a jaký je korektní přístup pronajímatele." Myslí tím patrně, že zvýšení činží o deset procent není zdaleka takový problém, jako když někteří majitelé třeba donutí nájemníka podepsat novou smlouvu na dobu určitou a pak jim zvýší skokově činži na tržní úroveň. Rozdíl je to sice opravdu propastný, ale ani z toho nelze vyvodit, že obec postupovala korektně.
PRÁVO 8. ledna