Článek
Pane ministře školství, v úřadu máte pěkné dusno. Právě skončila další mimořádná tiskovka. Tentokrát ne k úniku maturitních zadání na internet, ale k seminárce, kterou jste prý psal za šéfku svého kabinetu a studentku soukromé VŠ Janu Machálkovou. Budete za takových okolností v březnu usilovat o obhájení funkce místopředsedy Věcí veřejných?
To je velká otázka. K tomu se budou vyjadřovat jiní. První, kdo se k tomu vyjádří, bude moje manželka.
Manželka rozhoduje o vaší politické kariéře?
Já jsem ministr, já jsem místopředseda VV, já jsem spoluzakladatel této strany. A já budu chtít znát názor své manželky, jestli je možné při mém vytížení na ministerstvu a při naší rodinné situaci (ministrovi se právě narodil čtvrtý potomek) ještě toto skloubit. Na základě domluvy se svou paní to přednesu nejbližším kolegům a vedení VV a budu žádat, aby respektovali náš názor.
Ministrovi v tu chvíli zazvonil mobilní telefon.
Ministrovi v tu chvíli zazvonil mobilní telefon. Ano, Luci? Dopovím prosím tě rozhovor s Právem a pak ti hrozně rád zavolám, protože já jsem tu tiskovku neviděl. Budu chtít tvůj názor.
Hovoří manželka, ministr zbledne, pak žertovně.
Jo? Tak to zní skoro výhrůžně…, zavolám. Děkuju.
To byla manželka?
Ano, manželka. Prý – to bys měl slyšet!
Ona se dívala na vaši tiskovku?
Teď se dívala. A teď mně volá zpětnou vazbu. Když jsem na tiskovce seděl, ani jsem netušil, že to bude tak dramatické!
Prožívá vaše vystoupení v televizi emotivně?
Moje paní to prožívá velmi emotivně. Ona je emotivní člověk. Já jsem také poměrně emotivní člověk. Ona je člověk, který mě velmi dobře zná a ví, jak to myslím. A strašně silně prožívá, když to vyzní – a třeba i mojí neobratností, teď nic proti novinářům –, když má vyjádření vyznějí tak, že je pochopí ostatní jinak. To nesmírně těžce prožívá.
Prvního čtvrt roku jsem měl představu, že si sedneme, projekty projdeme a řekneme, tento projekt je neefektivní, vyloženě se tu utrácejí peníze. Ovšem komise a úředníci mě přesvědčovali, že každý projekt je strašně důležitý.
Machálková 145 330 Kč, ředitelka odboru komunikace Lucie Kubovičová 114 030 Kč, mluvčí Václav Koukolíček, jenž tu sedí s námi, 129 321 Kč – to jsou odměny, které jste těmto úředníkům a ještě i dalším koncem roku rozdal.
Čísla za kvartální odměny nebudu komentovat. Ale chci obecně říct, jak vznikla. Zeštíhleli jsme ministerstvo o 18 procent. Svým náměstkům jsem rozdal částky, aby dali svým podřízeným pocítit, že díky tomu, že pracujeme v menším počtu, tak chci, aby tady byli kvalitní úředníci, dobře zaplacení a odolní proti korupci. Takže já nemám problém s dobře zaplaceným úředníkem.
Jak se vůbec informace o platech úředníků dostaly do médií? Není to tak, že odměny jiní úředníci považovali za neobvyklé, proto o nich novinářům řekli?
Jsem konzervativní člověk. Do dnešního dne jsem si nenechal vyjet seznam odměn. A nedělám to kvůli tomu, abych si ověřil, jestli únik informací je pravdivý, nebo není pravdivý, ale ztratil bych tím důvěru u svých top manažerů. Jestliže jsem jim dal peníze, aby je rozdělili, tak já ani na vteřinu nepochybuji, že je rozdělili správně.
Co se týká úniku informací, může za tím být samo ministerstvo. Na tomto úřadě totiž přichází výrazné zeštíhlení. Na druhou stranu cítím ještě silnější hysterii z toho, že hodlám slučovat malá ministerstva – tedy 17 přímo řízených organizací (například Výzkumný ústav pedagogický, Ústav pro informace ve vzdělávání, Českou školní inspekci, Národní ústav odborného vzdělávání, Cermat, který chystá státní maturity, a další ústavy ministerstva).
Od 1. dubna dojde ke sloučení tří malých ministerstev. Od 1. září chystám sloučení dalších tří. A to je jenom nadechnutí se pro rok 2012. Z těch 17 malých ministerstev chci udělat tři podpůrné organizace. A je to z jednoho prostého důvodu. Byrokracie, která z nich dopadá na školy, je tak velká, že často činnost škol paralyzuje.
Kolik mělo ministerstvo zaměstnanců, když jste nastoupil, kolik jich má teď a kolik jich bude mít na konci letošního školního roku?
Ministerstvo bez přímo řízených organizací a bez lidí v úseku eurofondů placených z evropských peněz mělo asi 465 lidí, na konci roku jsme měli o šedesát méně. Nyní se připravuji na další vlnu. Myslím, že můžeme jít hluboko pod tři sta úředníků samotného ministerstva. Že to může být takto efektivní.
V přímo řízených organizací pracují stovky lidí také, že?
To je zhruba stejné číslo, jaké bylo na ministerstvu. Kolem 450. Tam to musí být dramatické snížení na šedesát výkonných úředníků. Ale snížení počtu musíme udělat v horizontu dvou tří let. Některé organizace jsou dány zákonem, některé mají velmi silné lobbistické zázemí.
Pro školství je relativně peněz dost, jenom jsou velmi nehospodárně používány.
Kolik podobných projektů jako státní maturity, které už vyšly na víc než miliardu, máte ve školství? Takových, o kterých veřejnost neví.
Já jsem ten, který na sebe vzal odpovědnost za státní maturitu, ale i ten, který se ji nebojí kritizovat. Je to neskutečně předražený projekt.
My tu máme takzvané individuální projekty národní, kterých je v tuto chvíli pětadvacet v celkové hodnotě tří miliard. A teď vám řeknu svoji zkušenost s úředníky a se snahou něco s tímto udělat.
Prvního čtvrt roku jsem měl představu, že si sedneme, tyto projekty projdeme a řekneme, tento projekt je neefektivní, vyloženě se tu utrácejí peníze. Ovšem komise a úředníci od první minuty – seděli jsme na tom celý den – mě přesvědčovali, že každý projekt je strašně důležitý. Po jednom dni jsme došli k tomu, že nemáme jediný projekt, u kterého by úředníci řekli, že je neefektivní. Poté, co jsem propadl lehké depresi, mě napadlo, že bych se na to měl podívat právě personálním pohledem. A to byla cesta k odšpuntování personální politiky ministerstva.
Teprve pak jsem zjistil, že tu mám 32 skládaných úvazků, že tu lidé pracují na dva a půl úvazku navzájem mezi organizacemi. Přišel jsem na to, že tu jsou v projektech lidé, kteří jsou výrazně angažováni na fakultách, v různých firmách, a přesto mají velmi výrazný úvazek na ministerstvu školství. A možná přes personální korekce dojdu k tomu, že některé projekty budou ukončeny nebo že budou vyměněni lidé.
Kolik miliard podle vás prolétlo na ministerstvu za posledních patnáct let komínem?
Ty noviny bude číst ministr financí Kalousek. A já všude říkám, když tam on není – ale risknu to i nyní –, že pro školství je relativně peněz dost, jenom jsou velmi nehospodárně používány.
Tady je x projektů, mně se těžko odhaduje celková částka, ale já na ně narážím. Bylo tu třeba environmentální vzdělávání, ekologický směr ve vzdělávání. Bohulibá myšlenka. Ale co se nestalo? Byl tu poradní sbor, pak tu byli lidé, kteří měli firmy, ano, paradoxně ti v tom poradním sboru měli ekologické firmy. A pak na konci byla schvalovací komise. A je pro mě nemyslitelné, že poradci exministra Lišky, ať mluvím konkrétně, měli své firmy a zároveň schvalovali v komisích projekty. Takhle se tady utrácely peníze.
Nebo tolik zmiňovaná sexuální příručka. Zaplatila se z ministerských peněz soukromým autorům, to budiž. Ale pak se řeklo učitelům: léta to učíte špatně. Zpochybnil se učitel a otevřel se „sexuální byznys“. Najednou, když se zpochybnili učitelé, vyrojily se firmy, které nabízely sexuální výchovu dětí ve školách – opět za peníze ministerstva. To je několik příkladů, jak tady utíkaly předem připravené peníze.
Když budete postupovat podle programu VV, budete bojovat proti tomuto systému. Ale to vám může zlomit vaz. Opravdu se nebojíte, že v březnu skončíte?
Zase ta březnová spekulace. Neřekli rok.
Pochopil jsem tento březen.
Tak nevím, jestli by se mně a mé rodině neulevilo, kdyby tato předpověď byla správná, ale není žádný signál od kolegů z Věcí veřejných nebo od koaličních partnerů. Na druhou stranu já jsem tady zavedl odbor akvizic, budu centralizovat nákupy a budu s tímto silně zápasit. Projekty vracím, nepodepisuji, jsem velmi ostražitý. A zde má zase nezastupitelnou roli vrchní ředitel kabinetu, který mně ty věci v uvozovkách přežvýkává a upozorňuje mě na nášlapné miny.
Jinak mám před sebou jednoznačný termín, a to je květen–červen 2011. Tedy státní maturity. Tam nesu plnou politickou odpovědnost. Dávám hlavu na špalek. Nebojím se však. Zavedeme první objektivní měření kvality vzdělávání u nás.
12 tisíc chyb v říjnové generálce není málo. Odstraníte je?
Jednoznačně. To garantuji nejenom společnosti, ale i kolegům ve vládě. 12 tisíc chyb je relativně hodně. To nebagatelizuji. Na druhou stranu je to daň za nesmírně byrokratický moloch, který jsme si tady za léta nastavili.
Poběží v televizi reklama na maturity jako za exministryně Kopicové?
Poběží. Nepochybně musí mít zkouška nějakou mediální podporu. Chtěl bych, aby to bylo vtipné, zajímavé. Možná to bude formou poděkování učitelům a ředitelům.
Celý rozhovor s Josefem Dobešem čtěte v sobotním Právu