Článek
„Je pro mě překvapením, z jaké dálky jsou majitelé těchto aut schopni přijet po vlastní ose,“ se zřetelným respektem uvedl hlavní organizátor akce Daniel Herrmann. Po loňské premiéře už ho ale zájem lidí nezaskočil. Už tehdy se ukázalo, jak silnou fanouškovskou základnu užitečný pracant má.
„V okolí mého bydliště to mají asi čtyři chlapi. A unisono říkají – já bych to sám už ani nepotřeboval, ale každou chvíli za mnou někdo přijde s prosbou, že chce to či ono. A pořád to slouží,“ potvrdil unikátnost vozítka i Miroslav Marek z Agentury Dobrý den, který mohl organizátorům vydat potvrzení o rekordu. Takový počet multikár se ještě nikde v Česku nesjel, až nyní. A majitelé byli za příležitost vyměnit si zkušenosti i za možnost představit často vymazlené kousky náležitě vděčni.
Sjížděla se vozítka různého stáří
„Mám ho snad patnáct let. Tehdy se předělával barák, bylo potřeba něco přivézt, odvézt, a narazil jsem na to v novinách. A hrozně se mi líbí,“ svěřil se Slavomír Bečka, který s nejpopulárnější „pětadvacítkou“ dorazil z nedalekého Henčova.
Důvody k pořízení byly vesměs jako přes kopírák: máme zahradu, stavěli jsme dům, vozíme dřevo… a nakonec přišla láska.
Nechyběly ani zbrusu nové kousky
„Je to srdcovka,“ přiznal Pavel Rubeš, který s jedním z nejstarších vozítek, ještě bez kabiny řidiče a ovládaným nohama, přijel z Brtnice. „Jede to tak dvacet. Ale když jedu z kopce a vyřadím, tak můžu rychleji,“ rozesmál se.
Druhý stroj stejného typu, M21 z roku 1960, musel na podval, majitel přijel na sraz až od Vyškova. „Byly přeháňky a nemáme stěrače,“ žertoval Pavel Tomášek. I tato multikára, připomínající spíš železničářské akumulátorové vozíky, však prý nejdřív právoplatně sloužila jako pracant u domu. Dnes už je hlavně koníčkem.
Jak se ovládají „šlapací“ jednadvacítky leckomu vrtalo hlavou
Jan Smotlacha s bratrem si už po vlastní ose troufli. S modernější M25 sklápěčkou dojeli při rychlosti až 50 km/hod z Nepolis od Chlumce nad Cidlinou. „Asi 120 km jedna cesta,“ ohromil. „Brácha řídí, já dělám mechanika,“ smál se muž, který svůj vztah ke značce demonstroval i na triku. „Je to nenáročný pracant s jednoduchou údržbou,“ shrnul.
Také „dvoumužná“ posádka Josef Musil a Stanislav Sláma přidala do nájezdu M25 vyšší desítky kilometrů. Od Brna jich do Příseky natočili přes 90. „Jede se výborně. Vybíráme trasu, po které nejezdí ti blázni, co neuznávají plnou čáru,“ spiklenecky přiznali kochání se krajinou.
Předponu multi- neměly tyto všestranné náklaďáčky nikdy jen pro legraci (M22)
Nápad na založení tradice vzešel od šéfa firmy, jež je výhradním dodavatelem dnešních multikár pro Česko a Slovensko. Trefil se do černého. „Už vloni se po akci ozývali lidé, že by přijeli, ale nevěděli o tom. Letos jsou tu a ozývají se další, kteří si svoji multikáru nestihli připravit,“ usmál se Daniel Herrmann a slíbil, že za rok bude opět příležitost.