Článek
Paškuliak se nyní nachází opět na Ukrajině, rozhovor poskytl redakci distančně.
Policie vás již dříve zadržela a obvinila z podpory terorismu poté, co jste odcestoval do iráckého Kurdistánu. Co vás k tomu vedlo?
Touha pomáhat proti zlu. Byl jsem zadržen nejen po Iráku, ale i po Ukrajině. A je to v pořádku, policie má právo šetřit, co se děje, když lidé přijíždí z těchto oblastí. To jim nevyčítám. Vyčítám jim chování. Musel jsem jim odevzdat věci, paměťová média a podepsat, že jim to vydávám dobrovolně, což nebyla pravda. Měl jsem tam citlivé věci. Říkal jsem jim to. Byla tam například data o pozicích nepřítele, ale i Ukrajinců. Já k nim oprávněn byl, mám vojenskou knížku Ukrajiny, kde působím v aerorozvědce u dronařů.
Státní zástupce vás viní z podpory terorismu a službě v cizí armádě. Údajně jste se chtěl v iráckém Kurdistánu přidat do řad Strany kurdských pracujících (PKK) proti Islámskému státu. EU ale PKK definovala jako teroristickou organizaci.
Jsou to lži a vysvětlím proč. Já vždy stál na straně dobra a dělal maximum pro to, aby byl terorismus zastaven. Státní zástupce uvádí, že jsem se chtěl připojit k PKK, protože byla zachycena komunikace, jak mě jejich člen kontaktoval a nabízel pomoc. Já mu jasně odpověděl, že s PKK nechci mít nic společného a chci sloužit a podporovat YPG neboli Lidové obranné jednotky (Ty na sebe výrazněji upozornily za syrské občanské války, kdy hájily Kurdy obývaná území proti teroristům z Islámského státu a hrály klíčovou roli při porážce samozvaného chalífátu. Oproti PKK nejsou označeny za teroristickou organizaci pozn. red.). To nyní šetří nová česká policejní jednotka a já chci, ať se z toho stane známý případ, chci se dočkat spravedlnosti.
Takže jste byl nakonec propuštěn?
Ano, byl. Nedostal jsem zákaz vycestovat, a tak jsem vycestoval, vrátil jsem se pomáhat Ukrajině. Působil jsem například v Irpini a Buči. Kde působím nyní, není důležité.
Proč jste nepožádal o svolení bojovat na straně Ukrajiny?
Já chtěl žádat, ale když premiér Fiala i tehdejší prezident Zeman garantovali beztrestnost, bral jsem to jako svolení. Mým případem, respektive legalizací mé činnosti na Ukrajině, se nyní zabývá i senátor Václav Láska. Snaží se do zákona prosadit úpravu, že kdo pomáhá Ukrajině, jedná v zájmu Česka a nesmí za to být trestně stíhán. Zákonodárci ani nevědí, jak to nyní mají řešit, třeba se to na mém případu naučí.
Následky ruského útoku v Sumách, při kterém zemřelo 32 lidí, 13. dubna 2025.
Litujete toho s odstupem času? Udělal byste to dnes jinak?
Nevím. Co jsem udělal a dělám pro Ukrajinu, toho nelituji. S tím, s čím se tu dnes a denně setkávám, s tím žiji normálně. Vím, co jsem dokázal, co dělám, jak pomáhám. Mrzí mě jen to, co se o mně zkresleně a lživě píše.
Rusko vás má na seznamu zahraničních dobrovolníků, kteří bojují na straně Ukrajiny. Obáváte se dopadení?
Neobávám se a nepřipouštím si to. Rusko má na tom seznamu spoustu lidí. Odměny jsou v desetitisících dolarů za hlavu. Pomáhám, podporuji a nestydím se za to. Stydět se mají oni za ta zvěrstva, která páchají. Vraždy civilistů, nedávné balistické rakety na Sumy a jiná svinstva.
Co budete dělat, až válka skončí? V Česku vám hrozí až patnáct let vězení…
Do Česka se už vracet nechci. Když se tam na mě pohlíží tak, že jsem terorista, nemám tam co dělat. Jsem na Ukrajině a tady i zůstanu. Mohu získat státní občanství. V Česku už nic nemám a litovat nebudu.
