Článek
Mnohé však zmíněným syndromem netrpí. Diagnózu dostaly třeba omylem nebo pod tlakem rodičů či škol. Zato mnoha dalším, které pomoc potřebují, se jí nedostávalo.
I podle Světové zdravotnické organizace se jedná o postižení a psychologové z poraden o něm rozhodovat nemohou. Podle nových inkluzivních pravidel pro posuzování dětských znevýhodnění o ně budou pečovat lékaři, tedy psychiatři. A mnohé se změní.
Statistiky se liší
Podle Asociace dětské a dorostové psychiatrie trpí syndromem ADHD čtyři až šest procent dětské populace. Naproti tomu statistiky ministerstva školství děti s ADHD zahrnují do kolonky „vývojové poruchy chování“, kam spadá i ADHD.
V této kolonce bylo za loňský školní rok uvedeno 7974 dětí z 880 tisíc žáků základních škol, neboli 0,9 procenta. A před deseti lety jich v kolonce bylo pouze 2289 z tehdejšího počtu 916 tisíc žáků, což znamenalo jen čtvrt procenta ze všech žáků ZŠ.
Jen minimum posouzení je děláno klinickými zařízeními, jako jsou dětské psychiatrické ambulance, které by dělaly objektivní šetření
Mnozí žáci přitom ani syndromem ADHD skutečně netrpí. Po celou dobu totiž mohli diagnózu stanovovat psychologové i bez detailní znalosti problematiky. Roli sehrály i vedlejší zájmy.
„Je to na individuálním posouzení míry závažnosti projevu dítěte. Je to strašně subjektivní. Jen minimum posouzení je děláno klinickými zařízeními, jako jsou dětské psychiatrické ambulance, které by dělaly objektivní šetření,“ řekla Právu speciální pedagožka Lenka Felcmanová z Univerzity Karlovy.
Podle ní může psycholog zkoumat dítě po dvě hodiny a na konci únavného dotazování v cizím prostředí dojde ke stanovení diagnózy poruchy soustředění a hyperaktivity.
Vítaný příplatek
Posudky ovlivňují i vnější faktory. „Když má dítě nějaký problém ve škole, má někdy rodič potřebu to nějak pokrýt papírem. Někdy chce poradenské zařízení pomoci škole nebo dítěti tím, že když dostane diagnózu, tak se na něj budou brát větší ohledy,“ uvedla.
Za každé dítě se speciálními vzdělávacími potřebami totiž dostávala škola příplatek do celkového rozpočtu školy a bylo na řediteli, jak ho využije. Například mohl třídnímu učiteli zvýšit odměny, ale mohl ho využít i jinak. Podle Felcmanové však ředitelé ani nevěděli, že za postižené dítě mají peníze navíc, a rozpustili je v celém rozpočtu.
Podle nových pravidel však škola dostane přesně vyčíslenou částku na podpůrná opatření a ředitel ji bude muset podle daných doporučení použít. Poradenská zařízení ani nemohla dětem předepisovat léčbu. Maximálně směla doporučit návštěvu psychiatra, což se nestávalo. Dětským psychiatrům to vadilo.
Školské poradny nemají vůbec žádné právo stanovovat jakoukoliv klinickou diagnózu
„Školské poradny nemají vůbec žádné právo stanovovat jakoukoliv klinickou diagnózu,“ řekl Právu místopředseda Sekce dětské a dorostové psychiatrie České psychiatrické společnosti Jaroslav Matýs.
„Ve školství zůstal hrozný historický relikt, že porucha chování znamená nevychované dítě. My ale víme, že poruchou chování se i u dospělých projevuje většina duševních poruch,“ řekl. V dětském věku se ale dají snáze léčit.
„Děti, co mají kvůli ADHD problém s učením a chováním, potřebují léčbu. Jsou to vysoce inteligentní i výchovně správně vedené děti,“ zdůraznil.
Asistentů netřeba
Zanedbání péče vede k dalekosáhlým dopadům. Nejen že je ohrožen duševní vývoj dítěte, ale stoupá i riziko zvýšené agresivity, závislostí a trestné činnosti obecně. V Moravskoslezském kraji, kde Matýs působí, byly před dvěma lety jen dva okresy, které s dětskými psychiatry nespolupracovaly. Kvůli poruchám chování přiznaly nárok na asistenta pedagoga v 88 případech. Zbytek kraje jich potřeboval 55.
„Protože nám je pošlou včas, včas je medikujeme a dáváme jim terapeutické programy. Asistent tudíž není vůbec nutný. V těch dvou okresech je často zachytíme na poslední chvíli před pasťákem,“ uvedl Matýs.