Článek
Žena neúspěšně usilovala o změnu chlapcova příjmení. Se stížností se následně obrátila na ÚS, který jí vyhověl. Při seznámení se spisem totiž zjistil, že obecné soudy vůbec nezjišťovaly, jaký názor na změnu příjmení má samotný chlapec, jemuž tehdy bylo sedm let.
„Učinit závěr o neschopnosti nezletilého docenit dosah případné změny jeho vlastního příjmení bez toho, aby soud s nezletilým hovořil, aby jej vyslechl a učinil si sám kvalifikovaný názor na jeho duševní a rozumový vývoj v této otázce, je přinejmenším rozporné s čl. 12 Úmluvy o právech dítěte,” konstatoval senát se soudcem zpravodajem Janem Filipem.
Další nález Ústavního soudu k právu dítěte být slyšeno: https://t.co/2EV4e8JTqk
— Ústavní soud (@usoud_official) October 22, 2019
Dítě totiž nemůže být vnímáno objekt soudního řízení, ale jako zásadní subjekt, a soudy proto musí respektovat jeho práva a umožnit mu vyjádřit se.
„V případě, že by i po takto provedeném pohovoru s nezletilým měl obecný soud pochybnosti např. o tom, do jaké míry se jedná o skutečné přání nezletilého, či do jaké míry je např. ovlivňován svým okolím, má soud procesní možnosti k objasnění skutkové situace (např. znaleckým posudkem dětského psychologa),” připomněl ÚS, který kritizoval krajský soud, jenž nerespektoval názor orgánu sociálně-právní ochrany dětí, ani přání nezletilého, kterého ani nevyslechl.
Nález obsahuje i právní větu, která připomíná, že pokud soud nepřihlédne k právu dítěte zúčastnit se soudního řízení, které se jej týká a dítě nemá možnost být slyšeno, jde o porušení práva na soudní ochranu.