Článek
Díky medializaci se to všichni dozvědí: odmítnout uchazeče o zaměstnání proto, že je Rom, se nesmí. Stejně jako nepustit ho na diskotéku, což byl soudní případ karlovarského Roma. Postih je i za odmítnutí obsloužit Romy v ostravských restauracích. A i když to třeba není trestné (trestný ale může být pokyn šéfa personálu), v občanskoprávním soudním řízení může takový spor přijít žalovaného na pěkné peníze za odškodnění, advokáta a soudní výlohy.
Často jsem se zabýval odstrašujícím účinkem zákona a represe, psychologií pachatele, i v terénu jsem ji studoval. Čím se neřídí agresívní násilníci, lupiči nebo záludní tuneláři a jiní rozkradači, na které "nikdo nemá" a u nichž se sebevětší trest míjí účinkem, platí ale u normálních, v zásadě slušných lidí, jimiž hospodští a podnikatelé hledající pracovní síly rozhodně jsou. Oni opravdu nevědí, že se to nesmí, a díky soudům vezmou konečně na vědomí, že to zákon zakazuje.
Zbavíme se tak postupně rozšířeného názoru, že osobní zkušenost s Romy někoho opravňuje (jiného) Roma odmítnout. Ještě před šesti lety tvrdila pracovnice veřejné správy v Ostravě při jednání docela vážně, že odmítání Romů se nelze bránit, protože podnikatelé s nimi (tedy nějakými jinými Romy) měli špatné zkušenosti. Nedávno z jednoho podniku jedné Romce dokonce napsali, že Romy neberou.
V posledních letech se doplnily české zákony o antidiskriminační ustanovení. Evropské instituce začaly po nás i přesto požadovat nápravu stavu, kdy je tu běžné odmítat lidi podle vzhledu a barvy pleti. To je v západní Evropě nemožné. Vloni v září přijala vláda věcný návrh antidiskriminačního zákona, jehož paragrafované znění je pro ni už přichystáno. Z různých ministerstev se ale ozývá, že je nepotřebný, protože tady přece žádná diskriminace není. České soudy dokazují naštěstí opak. Díky jim je nyní větší naděje, že zákon vláda a parlament přijmou.
Je to málem vlastenecká povinnost popírat nos mezi očima a tvrdit, že u nás k rasistickým projevům nedochází, a pokud ano, nemají rasistickou povahu. Smyslem boje proti rasové diskriminaci není ovšem dokazovat, zda, proč a v čem je česká společnost zatížena rasistickými předsudky a praxí ve srovnání s jinými, nýbrž předsudky zmírnit a tuto praxi odstranit. A k předsudkům patří i to, že jen s Romy je problém, s ostatními - Vietnamci, černochy, Araby - zacházejí Češi "dobře". Zvýšená averze Čechů vůči Romům přitom stojí za řádný výzkum.
Uznání si zaslouží pražská Poradna pro občanství a pro občanská a lidská práva, nestátní nezisková organizace. Aby se diskriminace mohla prokázat, musí se nastražit past - Romové o něco žádají, jsou odmítnuti, a vzápětí přijde neromský zájemce, a je uspokojen. Jinak se vždycky najde nějaká výmluva. Poradna se teď zaměřila na ostravské hospody, postupuje metodou návštěv dvou skupin - zprvu romské, a po nich přicházejí lidé z poradny, pro něž zákaz vstupu neplatí.
I chebská Romka se dovolala práva jen díky tomu, že s neromskou zájemkyní, poslanou poradnou, zaměstnavatel, jenž Romku bez pohovoru odmítl, přijímací řízení zahájil. Poradna není státní instituce, i ukazuje se, že nestátní neziskovky jsou někdy účinnější než stát. Ten se o boj proti diskriminaci stará prostřednictvím vládního zmocněnce pro lidská práva, který počínání poradny podporuje a prosazuje návrh antidiskriminačního zákona. Je nepochybné, že zákon bude muset být přijat. Bylo by ostudou této vlády, kdyby návrh odmítla.
PRÁVO 2. dubna