Díky ledvině od sestry žije normální život

„Od patnácti chodím na nefrologii, ale rodina z mých slov měla pocit, že je všechno v pohodě. Nejsem typ, který by si dokázal říct o pomoc,“ svěřil se muž, jehož diagnóza zněla chronické onemocnění ledvin, které se v čase zhoršovalo.

K tomu se navíc přidaly problémy se srdcem, od roku 2020 musel docházet na dialýzu. Krize nastala, když se jeho stav jednoho dne zhoršil.

„Se sestrou si o tom promluvila moje manželka. Ségra byla velmi překvapená, že moje ledviny už neslouží tak, jak by měly. Určitě měla i obavy, ale rozhodla se do toho jít,“ vyprávěl Palouček.

„Vždycky mi byla hodně blízká, ale teď je mi ještě bližší. I já bojoval s nejistotou, ale víc jsem se těšil na nový start a život jako před dialýzou,“ popisuje muž, který pracuje jako kronikář, školitel a je aktivním sportovcem. Po transplantaci nemá žádná omezení. „Všechno funguje tak, jak má,“ řekl.

Dnes vzkazuje všem, co mají s ledvinami problémy, ať o nich mluví a nebojí se svěřit. „Kamarádům, kolegům nebo rodině. Sami to nezvládnou.“

V Česku pochází většina transplantovaných ledvin od zemřelých dárců a děje se tak zřejmě i proto, že lidé, kteří by transplantaci potřebovali, se často obávají požádat o takovou službu své blízké.

Mnohem lepší prognózu však mají lidé, co přijali ledvinu od žijícího dárce. Platí, že čím mladší dárce je, tím lepší. V roce 2022 bylo v ČR transplantováno 480 ledvin od zemřelých dárců a jen 40 od žijících.

„Mnoho pacientů nechce o možnosti darování ledviny se svým blízkým hovořit. Proto říkáme: zeptejte se, bez toho možná vaši blízcí nemusí vědět, že transplantaci potřebujete,“ řekl Ondřej Viklický, předseda nefrologické kliniky v pražském IKEM.

„Když ledvina pochází od žijícího mladšího dárce, není problém, aby fungovala dalších 25 let. Za podmínky, že ji příjemce nezničí svým nezodpovědným chováním nebo ji tělo neodmítne,“ vysvětlil lékař.

Když však ledvina pochází od zemřelého člověka, záleží hodně na stáří dárce. „Běžně pochází ledvina od zemřelého dárce ve věku nad sedmdesát let. Střední doba funkce transplantované ledviny od zemřelého dárce je dvanáct let,“ doplnil Viklický.

Žijícím dárcem ledviny se může stát každý, musí být alespoň minimálně kompatibilní s tělem příjemce. Neplatí přitom, že dárcem musí být pokrevní příbuzný. Monika Kubíková například nabídla ledvinu svému zeti. „Byl hospitalizován pro selhání ledvin a musel podstupovat dialýzu. Tehdy se mi dostal do ruky časopis s příběhem známé osobnosti, která darovala ledvinu kamarádovi,“ řekla.

„Viděla jsem to jako cestu, jak pomoci celé rodině,“ uvedla žena. Stejně jako Luděk Palouček se i Monika Kubíková zapojila do projektu Transplantace není tabu, jehož cílem je lepší informovanost o dárcovství a transplantaci ledvin.

Velkou roli hraje čas. „Čím dříve je transplantace provedena, tím větší má přínos,“ řekl Viklický. Prognóza pacientů, kteří se pro transplantaci rozhodli, často závisí na tom, jak dlouho strávili na dialýze. „Organismus na dialýze stárne rychleji a mohou se objevovat zdravotní komplikace,“ sdělil.

Na ledvinu od zemřelého dárce se v Česku čeká v průměru jeden až dva roky, podle krevní skupiny. Když se ale najde vhodný dárce, tato doba se může zkrátit. „Často se transplantace stihne ještě před zahájením dialyzační léčby. V ideálním případě mohou být potřebná vyšetření dárce i příjemce hotová v horizontu tří měsíců a pak je možné přistoupit k transplantaci,“ uvedl lékař.

Zkrácení čekání na transplantaci se vyplatí i finančně: za dialýzu zdravotní pojišťovna ročně u jednoho pacienta zaplatí zhruba 800 tisíc korun. Proti tomu náklady na péči o transplantovaného pacienta jsou v prvním roce asi 500 až 600 tisíc, další rok už 200 tisíc a méně.