Článek
"Ještě mám kus toho drátu schovaný, i ty nůžky,“ řekl Právu u pomníčku připomínajícího legendární událost Dienstbier. Nyní dostal na památku další kousek drátu. "Prý je původní, asi ho museli mít někde schovaný, když je takhle nablýskaný,“ ohodnotil vzácný suvenýr.
Trocha mystifikace
Ostatně už před dvaceti lety to byla tak trošku mystifikace. "Asi jim přišlo hloupý, aby papaláši stříhali rezavý dráty, tak kvůli nám postavili nový kousek železné opony. My jsme ale stejně s Genscherem pak šli kousek dál a přestřihli jsme ty skutečný zátarasy,“ rozvyprávěl se Dienstbier.
Veselých zážitků bylo víc. "Všichni jsme měli skvělou náladu, byla to taková euforická doba. Téhle události napomohla i dobrá režie. Genscher přišel pěšky s lidmi od Waidhausu, zpátky jsme pak šli s ním. Přes tu zemi nikoho, kolem jen kulometný věže a dráty. Byl to obrovský moment. Sice symbolický, ale symboly jsou také důležité,“ podotkl senátor Dienstbier a dodal: "Televizní záběry a fotografie z téhle akce obletěly svět jako důkaz, že rozdělení Evropy doopravdy skončilo.“
Sentimentu netřeba
Sentimentální vzpomínání podle něj není potřeba. "Ale myslím si, že je třeba si takové věci připomínat. Aby se nezapomnělo na to, že Evropa je svobodná a otevřená, ale že to mu tak vždycky nebylo,“ poznamenal Dienstbier a doplnil: "Musíme se starat o to, abychom se sjednocovali i nadále v rámci evropské integrace, protože to je pro nás jediná možnost, jak uplatňovat naše zájmy a potřeby. Žádná menší země, ale ani třeba Německo nebo Francie, nemůže být partnerem Ruska a Ameriky, ani Indie, Číny nebo Brazílie, tedy států, jejichž význam bude stále stoupat. Můžeme se uplatnit jenom jako významná evropská síla.“