Článek
Váš návrh získal víc hlasů, než bylo podpisů. Spokojen?
Je dobře, že Senát naplnil roli ochránce ústavnosti, protože pokud konstatoval, že v pěti případech prezident republiky porušil svoje ústavní povinnosti, tak nezbývalo nic jiného, než se obrátit na Ústavní soud, aby jako nezávislý tuto věc posoudil.
Aby zvážil u každého případu, zda a v jaké míře byly porušeny pravomoci prezidenta, a aby z toho případně vyvodil vůči prezidentovi určitou odpovědnost.
Je to důležité nejen proto, že se chrání ústavnost dnes, ale tím, že Senát dal najevo, že takové jednání nepřipustí, tak to působí preventivně do budoucna.
Ani ústavní právníci ale nebyli jednotní v hodnocení žaloby, jejího smyslu i obsahu. Jakou šanci si dáváte u ÚS?
Pokud Ústavní soud žalobě vyhoví a uzná, že se prezident ústavního deliktu dopustil, tak žaloba splní svůj účel. Pokud by soud konstatoval porušení ústavy, ale ne takové intenzity, aby to dosahovalo velezrady, tak bude účel také naplněn, neboť soud alespoň vyloží, co je velezrada, jaký typ jednání a jaké míry závažnosti.
A také řekne, zda ve vyjmenovaných případech došlo k porušení ústavních povinností, nebo ne. To může sehrát velmi ozdravnou roli pro náš politický systém do budoucna.
Někteří odpůrci vašeho návrhu argumentovali, že vaše odůvodnění „šustí papírem“, že se opírá o průzkumy a novinové články, že není průkazné pro velezradu.
To není pravda. Mohl bych jít případ od případu, ale jen když použiju případ nerozhodnutí o kandidátu na soudce Langrovi, tak je tu rozsudek Nejvyššího správního soudu, který uložil prezidentovi, aby rozhodl. A on nerozhodl.
V případě ratifikace tzv. eurovalu prezident hned po usnesení Senátu z 6. prosince výslovně uvedl, že tuto mezinárodní smlouvu neratifikuje. V případě nejmenování soudců ÚS prezident v lednu sdělil, že žádné návrhy podávat nebude. Takže my se opíráme o konkrétní důkazy.
Připouštíte, že na situaci na ÚS má podíl i Senát, který prezidentovi jeho návrhy léta házel na hlavu?
Nepřipouštím, že bychom se jako Senát chovali protiústavně. My prezidentovi nevyčítáme, že neuspěl se jmenováními, která navrhoval a Senátem neprošla.
Tvrdíme jen, že jestliže nějaký návrh neprojde, tak má prezident povinnost přijít s dalším návrhem. Kdyby on přicházel s návrhy a Senát je odmítal, tak by nešlo o ústavní delikt prezidenta. My mu ale vyčítáme nečinnost.
Ale těch návrhů, se kterými Klaus v Senátu celkem neuspěl, bylo osm.
V poslední době to byly návrhy dva na tři volná místa v ÚS. Nejmenoval už rok ani místopředsedu ÚS a k tomu nepotřebuje součinnost s žádnou jinou institucí. To mohl udělat sám ze svého rozhodnutí.