Devět lidí z deseti chce dožít doma. Jen jednomu se to splní

Starší spoluobčany totiž považují zejména mladší ročníky za jakousi šedou vlnu deptající státní rozpočet.

Vyplynulo to z konference Podpora seniorů na úrovni obcí a měst, kterou uspořádal Svaz měst a obcí ČR, Institut důstojného stárnutí Diakonie ČCE a společnost Microsoft.

Přitom změna věkového složení obyvatel je realita, počet starších spoluobčanů se bude v příštích létech zvyšovat. Už dnes žije v Česku přes dva milióny příjemců starobních důchodů, na 150 tisíc seniorů vyžaduje domácí zdravotní péči. Lidé ve věku nad 65 let budou v roce 2050 představovat třetinu populace.

Jak se mění věkové složení českých rodin, o seniory musí pečovat jejich dospělé děti. Kvůli zvyšujícímu se věku odchodu do důchodu ale musí převzít často celodenní péči a přitom současně chodit do práce.

Kvůli péči o rodiče proto potomci občas mají těžkosti v zaměstnání nebo jsou přímo nuceni odejít do předčasné penze, což jim ale způsobuje ekonomické problémy.

„O české seniory pečují v 80 procentech případů jejich příbuzní,“ potvrdila vedoucí oddělení politiky stárnutí MPSV Jana Ryšánková.

Ministerstvo proto chce rodinným příslušníkům pečujícím o seniory pomoci dávkami obdobnými dávkám při tzv. ošetřovačce či ochranou pečujících rodinných příslušníků před propuštěním ze zaměstnání.

Podle předního geriatra a internisty Zdeňka Kalvacha si v České republice stále neuvědomujeme, že nastává éra dlouhověké společnosti se všemi z toho vyplývajícími náklady i specifickými potřebami.

A tak v dalších letech budou v Česku chybět pro práci se staršími spoluobčany například odborně připravení lékaři a sestry. Chybí jasná organizační představa, jak se vypořádat se stárnutím populace, není jasné, kdo vlastně má za systémový přístup ke stárnutí populace odpovědnost, zvyšuje se tlak na obce, kterým ale na zásadní řešení chybějí peníze.

Služby pro seniory jsou roztříštěné, část důchodců zápasí s tím, aby vůbec zaplatila nájemné ve svých bytech, na 71 tisíc důchodců ze svého důchodu splácí exekuce.

Jak upozornil Kalvach, neexistuje přitom žádný typický senior, protože potřeby a zájmy seniorské generace se různí podle vzdělání, věku a zdravotního stavu.

V Česku chybí i cenově přístupné byty. Na 95 procent všech seniorů žije v domech, které nejsou ani architektonicky, ani vybavením uzpůsobeny pro stárnutí, uvedl Petr Wija, analytik Institutu důstojného stárnutí.

Upozornil v této souvislosti na projekt z Velké Británie, který již při architektonických plánech, projektech ulic, bytů a domů počítá s tzv. celoživotním konceptem domova a sousedství. Jeden byt (a jeho okolí) by totiž měl lidem umožnit vychovat děti a po zestárnutí vést pohodový a bezpečný život v důchodu.

V Česku zatím uspěchaná privatizace zbavila města značné části bytů, u kterých sama ovlivňovala výši nájemného. Tyto byty by však mohla využít v budoucnu právě pro potřeby seniorů. Výstavba nových bytů je přitom nákladná, města ani obce na ni nemají peníze a množství nových bytů pro potřeby seniorů se v celé ČR počítá pouze na tisíce.

Problematika stárnutí populace proto vyžaduje komplexní přístup, který začíná odbornou přípravou sociálních a zdravotních pracovníků, architektonickými záměry při rozvoji měst a obcí, vede přes rozvoj volnočasových aktivit pro seniory, postupnou změnu atmosféry ve společnosti ve vztahu k seniorům až po nabídku zdravotních, aktivizačních a sociálních služeb.