Devět dní po Stalinovi zemřel Klement Gottwald

Na skon obou vůdců zareagoval i básník Pavel Kohout, který tehdy ještě neprohlédl komunisty a napsal:

Je to dojemná i bohatýrská píseň,

jako by ji pěvci z lidu zpívali.

Na začátku týdne loučili se.

Koncem týdne znovu setkali.

Sešli se – jak scházejí se bratři

nebo jak otec se synem,

kteří k sobě nerozlučně patří,

soudruh Gottwald se soudruhem Stalinem…

Stalin zemřel 5. března 1953 a o tři dny později dorazila do Moskvy československá delegace vedená Klementem Gottwaldem. Velkolepý pohřeb na Rudém náměstí se konal v chladném počasí 10. března.

Navzdory doporučení, protože se necítil dobře, letěl Klement Gottwald do Moskvy letadlem. Doktor Jindřich Karpíšek, který byl narychlo povolán, aby prezidenta doprovázel, mu navrhl, aby jel do Moskvy vlakem. Gottwald to však odmítl.

Pohřeb se konal v chladném počasí, Gottwald se nachladil, spustila se mu rýma a z dvouhodinového stání mu otekly nohy. Po pohřbu vyšetřili nachlazeného Gottwalda sovětští lékaři, závěry Karpíškovi sice nesdělili, ale doporučili mu jet zpět vlakem.

To však Gottwald odmítl, a tak před letem 11. března dostal silnější dávku penicilinu. Po přistání v Praze mu už dělalo problémy vystoupit z letadla, potácel se. Stěžoval si na bolest v levé ruce, tu ale přisuzoval nepohodlí v letadle. Předsedovi vlády Antonínu Zápotockému řekl, že se necítí příliš dobře, domníval se ale, že má chřipku.

Večer se u Gottwalda sešlo lékařské koncilium, Gottwald se cítil dobře a chtěl sám chodit do koupelny i na záchod, jeho stav se však rychle zhoršoval. Následujícího dne ho vyšetřil odborník na plicní a srdeční choroby Jaroslav Procházka, který zjistil, že prezidenta bolí hlava, těžce dýchá a má problémy se posadit.

Lékaři však neměli tušení, co by mohlo být příčinou, neměli k dispozici jeho zdravotní dokumentaci a nevěděli o aneurysmatu na aortě.

Po jedenácté hodině večer se Gottwaldův stav zhoršil, puls přestával být hmatný. Až ráno otevřel Gottwaldův zeť Alexej Čepička registraturu, kde byla prezidentova zdravotní dokumentace, v níž byla zmíněna výduť aorty. Tu jim potvrdili i sovětští specialisté, kteří Gottwalda léčili už dříve a byli narychlo povoláni do Prahy.

Proto byla vydána zpráva o Gottwaldově nemoci, v níž se však nesmělo uvést, že onemocněl při návratu z Moskvy, aby to nebylo dáváno do souvislosti. To se ale stejně stalo.

V noci na 14. března byl už Gottwaldův stav velmi vážný, jak ukazuje zpráva z čtyř hodin ráno.

„Na konciliu s chirurgy bylo rozhodnuto provésti odlehčující hrudní punkci a transfuzi krve. I po těchto léčebných výkonech zůstává stav soudruha Klementa Gottwalda nadále vážný. Tep kolísá mezi 100 a 140 za minutu a je slabý. Dýchání je ztížené,“ stálo ve zprávě.

V další zprávě z devíti hodin ráno stálo: „Soudruh Klement Gottwald po neklidné noci usnul teprve k 6. hodině ranní. Po krátkém a klidném spánku se stav náhle zhoršil. V 8:15 došlo k poruše ústředního nervstva se ztrátou vědomí. Tím se dosavadní vážný stav ještě zhoršil. Oběh krevní i dýchání se udržují jen neustálými i usilovnými lékařskými zákroky.“

V jedenáct hodin dopoledne doktoři sejmuli Gottwaldovi kyslíkovou masku, prezident zemřel.

Gottwald ještě za války prodělal dva infarkty, první lehký v roce 1942 a druhý těžší v polovině září 1944. V lednu 1945 u něj byla zjištěna hemiplegie, obrna poloviny těla.

Wassermannův test potvrdil nákazu syfilidou. K léčbě byla potřeba antibiotika, a hlavně bylo nutné Gottwaldův zdravotní stav trvale sledovat, což mu bylo proti srsti.

Rudolf Slánský v roce 1945 zařídil, aby Gottwalda léčil Leo Haas, který měl zkušenosti s léčbou syfilidy v Londýně. Funkce osobního lékaře Gottwalda však byl zbaven už v září 1946. 

Další Gottwaldův lékař Richard Smělý zjistil Gottwaldovi aneurysma aorty, které mohlo být důsledkem syfilidy, i když příčin mohlo být víc, předseda KSČ byl silný kuřák, podobně jako Stalin kouřil dýmku, a alkoholik.

Zejména večer býval tak opilý, že s ním nešlo jednat a museli ho zastupovat Zápotocký nebo Slánský.

Doktor Smělý však zemřel v roce 1947. Dalším Gottwaldovým lékařem se stal neurolog Vladimír Haškovec, který stál v čele Ústavu pro výzkum mozku. Oslovila ho Gottwaldova sekretářka Köhlerová a Haškovec už navíc několikrát zastupoval Haase.

Osudné bylo pro Gottwalda sovětské tažení proti lékařům, zejména židovským, označovaným za vrahy v bílých pláštích. Haškovec byl zatčen v roce 1952 a spolu s Haasem byli souzeni v roce 1954 pro zanedbání péče o Gottwalda. Nesporně k tomu přispělo, že oba byli židovského původu.

Haškovec byl po roce propuštěn, ale ke Gottwaldově nemoci se nikdy nevyjádřil. Obraz dělnického prezidenta se nesměl poskvrnit.

Pohřeb Gottwalda se konal 17. března. V ten den se v Československu život zastavil na hodinu. Bylo rozhodnuto, že Gottwaldovo tělo bude nabalzamováno a vystaveno, což měli za úkol sovětští experti.

Vystaveno bylo v mausoleu na Vítkově, ale 20. března 1962 bylo rozhodnuto, že se tělo nebude dál vystavovat. Gottwaldovo mausoleum bylo 1. dubna uzavřeno. Ostatky byly zpopelněny.

Uvádí se, že se tělo začalo v roce 1959 rozpadat, ale zpráva z roku 1961 to nepotvrzuje.

Pověst, že se tělo rozpadá, však usnadnila uzavření mauzolea, aby okolo Gottwalda nebujel kult osobnosti. V září 1962 nechalo politbyro uložit urnu s Gottwaldovým popelem při neveřejném pietním aktu.