Děti zralé na psychiatra nemá kdo léčit

„V této republice se rozsvítilo a je vidět, co bylo zanedbáváno. Potřebné změny v péči o pa­cienty dětského a dorostového věku s duševní poruchou se dnes daří zpracovávat a prosazovat i díky tomu, že se tématu věnujeme ve volném čase a zdarma,“ prohlásil Jaroslav Matýs, předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie.

„Ukazuje se však, že reformu, tedy vybudování komplexní péče pro naše pacienty, nelze provést bez zásadních změn v resortu školství, ale i v resortu sociálních služeb,“ řekl s tím, že už pomohlo ministerstvo zdravotnictví založením skupiny pro dětskou a dorostovou psychiatrii.

Z celkové populace tvořené 1 700 000 dětí potřebuje podle údajů pedopsychiatrů až 150 tisíc psychiatrickou péči. Problémem je, že je nemá pořádně kdo léčit.

Podle profesora Ivo Paclta z Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze je dětských a dorostových psychiatrů v tuto chvíli zhruba sto čtyřicet. Komplikované je to navíc s jejich dostupností.

„Čekací doba na vyšetření na dětské psychiatrii je například u nás v Praze dva měsíce, ale v průměru v republice to může být až šest měsíců. V některých okresech nejsou pedopsychiatři vůbec,“ zdůraznil s tím, že se však každý pacient může obrátit na psychiatra kdekoli, nejen v místě bydliště.

Další palčivou otázkou je četnost návštěv. „Podle závažnosti diagnózy plánujeme další kontroly například i po třech dnech, po týdnu, čtrnácti dnech a po třech měsících,“ uvedl příklad akutní péče dětský psychiatr Paclt.

Jeho kolega Matýs doplnil, že poskytnout takovou péči jednomu pacientovi není vůbec jednoduché. „Mám-li nového pa­cienta vidět jednou týdně, znamená to pro mě překopat celý program. Takové případy se u nás často řeší hospitalizací, což je ale zase úplně špatně,“ nastínil občasnou bezvýchodnost situace, v níž se psychiatři ocitají, předseda asociace.

Přestože dětských psychiatrů nepřibývá – z mediků si psychiatrii vybere 1,34 procenta – a chybějí i sestry, které čeká na spe­cializaci dětská psychiatrie jedenáct let učení, počty dětských psychiatrických pacientů rostou. „To je mimo jiné dané domácím prostředím, ve kterém vyrůstají, a rozvody rodičů,“ uvedl Paclt a vyjmenoval nejčastější onemocnění svých pacientů.

„Je známo, že ve všech rozvinutých zemích trpí nějakou formou duševní poruchy osm až deset procent dětí. V sedmdesáti procentech jde o poruchy složené z více diagnóz. Kromě závažných psychiatrických poruch v čele s mentální retardací, schizofrenií a infantilním autismem řešíme méně závažné jako ADHD, úzkostné poruchy a depresivní poruchy,“ sdělil.