Děti z Příbrami šly do vězení za narkomany. Zabírá to, přiznávají školáci

Návštěva věznice je součástí projektu policie a vězeňské služby s názvem „Kam chceš dojít?“, v rámci kterého se snaží teenagery odradit od drog přímo feťáci z kriminálu. „Funguje to tak, že vězni popíší v dopisech svůj příběh, jak je užívání psychotropních látek dostalo až za mříže. Ty si pak žáci osmé a deváté třídy přečtou a připraví si otázky, na které jim odsouzení odpovídají na videu,“ popisoval vedoucí výkonu trestu věznice Příbram Vladimír Rampas.

Nakonec se školáci jedou podívat přímo do věznice. „Tady si mohou udělat obrázek o tom, kam až je mohou drogy dostat,“ pokračoval vrchní komisař vězeňské služby. Podle něj má tato forma protidrogové prevence velkou odezvu. „Hlásí se nám další školy. Projekt se rozšířil i na jiné věznice ve Středočeském kraji,“ uvedl dále Rampas.

I samotní školáci si myslí, že vězeňská „terapie“ zabírá. „Znám prostředí v base jen z filmů. Když to vidím naživo, rozhodně bych tady nechtěl skončit. Pro mě, a myslím že i pro každého tady z nás, je to jasný vzkaz, že páchat zločiny je špatný nápad,“ řekl 15letý Michal.

Jedním z odsouzených, který se do projektu zapojil, je Petr Zacios (41). Drogy začal brát ve 13 letech a za mřížemi už strávil téměř polovinu života. „Děti by měly vidět lidi, které zničily drogy a kteří dopadli jako já. Ztratil jsem rodinu, práci a svobodu. Je zapotřebí mladé nějak odstrašit, aby viděli, že droga je špatná cesta a že když do toho spadnou, není vůbec snadné se vrátit zpátky,“ vyprávěl vězeň.

Ze své zkušenosti může potvrdit, že čím je člověk starší, tak ho dohání svědomí a dochází mu, že přišel o všechno. „I když se teď ve 40 letech s tím snažím něco dělat, tak mám furt pocit, že už je na všechno pozdě. Pořád jsem na to slabej a občas zase drogám podlehnu,“ pokračoval Zacios.

Podle svých slov to má momentálně v hlavě srovnané. „Chci pracovat, mít nějaké aktivity nebo koníčky s nějakým cílem před sebou. Natáčím muzikál, věnuji se divadlu a snažím se zachránit vztah s dcerou, kterou mám venku,“ vzhlíží k budoucnosti recidivista, kterého do vězení dostaly hlavně opakované krádeže, jimiž si opatřoval peníze na drogy.

Školáky také zaujal životní příběh odsouzeného Tomáše (35), který sklouzl na šikmou plochu už v páté třídě, kdy začal chodit za školu. V patnácti přišly první drogy a od marihuany skončil až na pervitinu, který si postupně začal i sám vyrábět. „S přestávkami, kdy jsem měl světlejší chvilky a snažil se přestat, jsem dvacet let na drogách. Poslední roky už jsem dělal všechno bez brzd. Denně jsem fetoval, kradl a přišel o všechno. Táta se kvůli mně usoužil k smrti a já mám jen samé dluhy,“ líčil Tomáš své peripetie v dopise školákům.

Podle školní psycholožky Veroniky Schrödlové je tato forma prevence mnohem účinnější než klasické školní přednášky s protidrogovou tematikou. „Jsme rádi za to, že je můžeme trochu pustit do praxe, aby věděli, jak mohou dopadnout. Ten efekt vlastního prožitku je mnohem větší, než když já tady budu dětem říkat nějakou teorii o tom, že by neměly brát drogy,“ dodala psycholožka.