Hlavní obsah

Děti z dětských domovů končí i na ulici

Právo, Kateřina Severová

V osmnácti letech odešel Lukáš Dolejš z dětského domova v Mostě. Vydal se do Prahy hledat práci, ale nebyl příliš úspěšný. Rok tak strávil na ulici. Pak si půjčil 180 tisíc korun od lichváře. Přestože už nyní čtyři roky pracuje jako barista v kavárně, dluh splácí pořád. Podobně jsou na tom stovky mladých lidí z dětských domovů.

Foto: Milan Malíček, Právo

Děti z dětských domovů často nevědí, jak vstoupit do života a končí i na ulici. Ilustrační foto.

Článek

Každoročně opouští dětský domov tisícovka mladých lidí, kteří dokončili školu, ale nevědí, co dál. Více než polovina z nich tak končí na ulici. Najít si zaměstnání je pro ně totiž mnohdy obtížné.

„Děti, které po ukončení studia odcházejí z dětského domova, na to nejsou vůbec připravené. Více než polovina končí na společenském dně a dostávají se do dluhové pasti. Dívky brzy otěhotní a jejich děti pak končí opět v domově, je to začarovaný kruh,“ řekla Právu Klára Chábová, předsedkyně neziskové organizace Mimo domov, jež pomáhá mladým lidem z dětských domovů s přechodem do běžného života.

Stát na ně zapomíná

Podle jejích slov tento problém stát téměř neřeší. Příprava dětí na odchod z domova není nijak nastavena. „Stát na tuto skupinu mladých lidí prakticky zapomněl. Osud je pak v rukou pracovníků dětských domovů nebo neziskovek, ale ty mají omezené možnosti,“ dodala Chábová s tím, že stát by se měl mnohem aktivněji zapojit do propojení dětských domovů s neziskovými organizacemi a případnými zaměstnavateli.

„Chybějí také terénní pracovníci, kteří by dítě vzali za ruku a řekli: ,Tady musíš na úřad práce, na pojišťovnu,‘,“ vysvětlila. Organizace Mimo domov proto ve středu uspořádala společnou konferenci neziskovek, pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí, pracovníků dětských domovů a potenciálních zaměstnavatelů.

Tenkrát jsem neměl žádnou pomoc. Nevěděl jsem, jak vlastně začít fungovat v normálním životě.
Lukáš Dolejš

Většina mladých lidí z dětských domovů skončí školu s výučním listem a odchází z domova v osmnácti letech. V tu chvíli nemají většinou vůbec představu, jak a kde sehnat zaměstnání, bydlení nebo si vyřídit potřebné náležitosti na úřadech.

To potvrzuje i Lukáš Dolejš, který před deseti lety opouštěl dětský domov v Mostě. „Tenkrát jsem neměl žádnou pomoc. Nevěděl jsem, jak vlastně začít fungovat v normálním životě. Najít si práci pro mě bylo obtížné. Měl jsem malou sebedůvěru. První odmítnutí u pohovoru mě absolutně odrovnalo a odhodlat se jít na další bylo složité,“ poznamenal absolvent střední gastronomické školy.

Lukáš Dolejš

Nyní už čtvrtým rokem pracuje v kavárně. Část peněz ale jde stále na jeho dluh, který si udělal hned po opuštění domova.

Spolupracují s okolními firmami

Přípravu na budoucí život si většina dětských domovů dělá po svém. Některé se podle Chábové příliš aktivně nezapojují, jiné ano. Tak tomu je i například v případě Dětského domova v Telči.

„Snažíme se spolupracovat s firmami v okolí. Děti chodí na brigády. Pomáhají nám i neziskové organizace. Ty děti naučí třeba napsat životopis, radí jim v případě pracovního pohovoru a podobně,“ řekl jeho ředitel Milan Opravil.

Podle praxe neziskových organizací, které se zabývají začleňováním dětí z dětských domovů do běžného života, firmy o tyto děti mají zájem. Jde pak hlavně o velké nadnárodní společnosti. Tady takovým mladým lidem pomáhají i speciální mentoři.

„Některé, spíše menší firmy se však bojí zaměstnávat tyto děti. Stále tady panují určité předsudky, což není namístě,“ dodala Chábová.

Související témata:

Výběr článků

Načítám