Článek
„Kdo je z jaké rodiny či jak jsou na tom doma finančně, se pozná ale nejen podle značky telefonu, oblečení, ale i podle toho, o čem se děti baví. Jak tráví svůj volný čas, na jaké kroužky chodí, kde byly o prázdninách,“ říká pedagožka Helena Plechatá.
„Tady je rozhodující, jak na sociální rozdíly a z toho plynoucí vztahy mezi dětmi ve třídě zareaguje učitel,“ poznamenala pro Právo Plechatá. „Někdy jsou debaty drsné,“ řekla Právu vychovatelka ze základní školy Iveta. „Zaslechla jsem, jak dvanáctiletý žák řekl svému spolužákovi – ty jsi tedy chudák bez iPadu.“
„Je to vážný společenský problém,“ potvrzuje Plechatá, a nejen proto, že ovlivňuje vztahy mezi dětmi.
„Když mají děti všechno, na co si ukážou, ztrácejí schopnost toužit. To ochuzuje jejich život. Je mi trochu smutno, když slyším, jak se rodiče ptají, co chtějí děti k Vánocům, co by je potěšilo, a dostanou odpověď – já nevím,“ vysvětluje.
Kdo je z jaké rodiny a na co tyto rodiny mají, se začíná projevovat nejen ve vztazích mezi dětmi. Často na bohatství či chudobu reagují i učitelé.
Rozdíly se zvětšují
Bohatý rodič se totiž často rovná i mocný rodič či sponzor školy, což není zrovna z pedagogického pohledu moc dobrá zpráva, varují psychologové.
Pro některé školy se už stává problémem i naplnit počty dětí pro zájezdy do divadel, na ozdravné pobyty, lyžařské výcviky. Třída se tak vždy rozdělí na ty, kteří na to mají, a na ty, kteří ne.
„Pracujeme oba, ale skutečně si nemůžeme dovolit koupit synovi lyžařskou výbavu a zaplatit pobyt. Snažili jsme se řadu věcí si půjčit, ale i tak by nám to rozbouralo rozpočet. Kluk nikam nejel,“ svěřila se Právu 38letá Zdena.
Že se jedná skutečně o aktuální problém, potvrzují stále častěji se množící úvahy o možnosti zavádět školní uniformy, které by měly smazat alespoň některé sociální rozdíly. Současně v Česku vznikají charitativní projekty, které mají zajistit, aby děti vůbec chodily na obědy. Z různých důvodů totiž rodiče nezaplatí obědy kolem 100 tisícům dětí.
Více dětí poukázkou na chudobu
Podle analýz Českého statistického úřadu je zcela průkazné, že například mít v rodině více dětí je prakticky poukázkou na chudobu. Zhruba třetina domácností s dětmi má problém vydělat tolik, aby pokryly své potřeby. Zaplatit dětem kroužky, prázdninový pobyt si nemohou dovolit zejména neúplné rodiny – tedy ty, kde se o děti stará jen matka či otec.
Sedm procent domácností s dětmi si nemůže dovolit platit zájmové kroužky, stejný počet prázdninový pobyt, s novým oblečením má problémy pět procent domácností s dětmi.
Podle statistiků má v Česku problémy s chudobou 12 až 14 procent dětí, podle srovnávání Eurostatu se dokonce jedná o pětinu dětí. Eurostat totiž nesleduje jen příjmy rodin, ale i to, zda má rodina problémy s výživou, bydlením, volnočasovými aktivitami či pořízením nového oblečení.
„Děti vyrůstající v chudobě a sociálním ohrožení prospívají méně dobře ve škole, méně využívají v pozdějším životě plně svůj potenciál, kdy jsou více náchylné k nezaměstnanosti a chudobě,“ konstatuje Eurostat.
Peníze hrají prim
Dojemné příhody, jak chudý, ale talentovaný chlapec nakonec prorazil, uspěl v životě a stal se milionářem, se sice hezky čtou, ale k realitě dneška mají daleko. Absolvování elitní školy, placených jazykových kurzů, zahraničních stáží šance uspět v životě zvyšují bez ohledu na skutečné schopnosti a talenty dětí.
Když vám dítě vypráví o prázdninách a místo zážitků zdůrazní, kolik prázdniny stály, je poměrně snadné si odvodit, jaké hodnoty v rodinách vyznávají, kde bude s materiálními rozdíly ve třídě možná problém, děti samy se automaticky nevyvyšují, dodává Plechatá. To až později pochopí efekt a význam větších možností, shodují se psychologové.
Učitel může na prohlubující se sociální rozdíly zareagovat a vztahy z toho vyplývající regulovat, vštěpovat dětem správné mravní zásady, otevírat debatu o životních hodnotách a postojích. Nezastupitelnou roli má ale rodina, atmosféra v ní. Stejně tak i to, co považuje rodina za životní prioritu, na kterou se vyplatí spořit, do čeho investovat peníze.