Dětí v péči státu výrazně přibylo. Zejména kvůli bytové nouzi

Podle autorů zprávy jsou nejčastějšími důvody umístění dětí mimo nejužší rodinu mezery v pokrývání základních potřeb jako strava, hygiena či bezpečí. Dále je to bytová nouze, kdy rodiny přebývají třeba na ubytovně. V desetině případů je důvodem týrání nebo zneužívání dítěte.

„Často je bytová nouze první, co se rodině stane. To pak s sebou přináší eskalaci problémů, které se nedaří řešit. Bez vhodného bydlení bývá pro ty lidi problém zajistit dostatečnou hygienu nebo přípravu do školy,“ poukázala manažerka iniciativy Barbora Křižanová. „Pro rodiny v exekucích a bytové nouzi je těžké naplňovat potřeby dětí, byť v jiné si­tuaci by toho v mnoha případech byly schopny,“ dodal analytik ministerstva Jan Klusáček.

Zkušenosti s hrozbou odebrání dětí má i jedna z klientek projektu Housing First, na němž se podílí také ministerstvo práce a sociálních věcí. „Mám šest dětí a nyní bydlím v městském bytě 3+1. Ale moje minulost není moc pěkná, protože jsme neměli stabilní bydlení. Většinou nám neprodloužili smlouvu, takže jsme se ocitli s dětmi na ulici,“ svěřila se anonymně.

S manželem byli tedy nuceni děti rozmístit po širší rodině. „To jsme nechtěli, ale nic jiného nám nezbývalo, protože nám hrozilo jejich odebrání,“ dodala.

V tomto případě ještě děti zůstaly v rodině. O něco hůře na tom byla ostravská klientka organizace Romodrom.

„Měli jsme matku samoživitelku, která přišla o bydlení z důvodu dluhu. Skončila na ubytovně a děti jí byly odebrány kvůli tomu, že podmínky na ubytovně pro ně nejsou vhodné. Nalezli jsme jí ubytování a zhruba do dvou měsíců jí byly děti vráceny,“ řekla koordinátorka organizace Eva Nedomová s tím, že často mají podobné potíže rodiny romské národnosti, které jen těžko shánějí nájemní byt.

Ekonomickou příčinu odebrání dětí z rodin přiznává i mluvčí ministerstva Aneta Lednová. „Přestože by ekonomické nebo bytové poměry neměly být důvodem pro rozhodnutí soudu o umístění dítěte mimo rodinu, jsou často jedním z důvodů, že je výchova dítěte narušena do té míry, že je nelze zajistit v jeho rodinném prostředí,“ sdělila Právu.

Podle vedoucí odboru sociálních věcí v Šumperku Pavly Skálové ale musí být více důvodů pro odebrání dítěte. „Kdybychom chtěli děti umístit mimo rodiny pouze z bytových důvodů, tak nám to ombudsman ani soudy nepovolí,“ řekla Právu.

S tím souhlasí i předseda Sdružení pěstounských rodin Pavel Šmýd. Často se podle něj neumějí rodiče o děti starat, někteří trpí závislostmi a podobně. „Ne že by se třeba o děti starat nechtěli, ale chybějí jim rodičovské kompetence,“ míní.

To, že důvodů pro odebrání bývá většinou více, uznává i Křižanová. „Ale primárně je bytová nouze ten první důvod, který roztočí spirálu,“ poznamenala.

Problém s umisťováním dětí k pěstounům či do dětských domovů kvůli nedostatečné péči ani není celorepublikový. Často se jedná o regiony, kde je vysoký podíl vyloučených lokalit. Tedy o Ústecký, Karlovarský, Moravskoslezský či Plzeňský kraj.

Roli hrají i exekuce. „Kde je v exekucích mezi třemi a čtyřmi procenty obyvatel, tam se podíl dětí ve státní péči pohybuje kolem jednoho procenta. Zatímco tam, kde je v exekucích kolem dvanácti procent obyvatel, blíží se podíl dětí ve státní péči třem procentům,“ píše se ve zprávě.

Podle Skálové může být problém v tom, že těmto rodinám s dětmi mají pomáhat různé doprovázející organizace, ale ty mohou být nerovnoměrně rozmístěny. Tento názor zastává i Křižanová.

„Ty služby k dispozici jsou. Ale zvláště v regionech, kde jsou problémy, personálně nestačí, a když se k dítěti dostanou, tak bývá pozdě. Nemají kapacitu na to, aby rodiny podpořily v požadované intenzitě. Přitom jsou rodiny, kde by stačil malý zásah,“ uzavřela.