Článek
„Dítě, které potřebuje psychologa, za ním přijde a nepotřebuje na první setkání žádný papír. Ale jinak už ano. Podle zákona musí mít informovaný souhlas rodiče, pokud mu je méně než 15 let,“ řekla Novinkám předsedkyně Asociace školní psychologie Jana Zapletalová. Děti starší 15 let podle ní mohou služby psychologa využívat bez souhlasu rodičů, praxe se však na jednotlivých školách může lišit.
Školy, které poskytují žákům služby psychologa, zpravidla nechají rodiče podepsat tzv. generální souhlas. Ten rodiče informuje o činnosti psychologa zejména v rámci kolektivu a školy obecně. Zvláštní individuální souhlas je potřeba, pokud dítě vyžaduje dlouhodobou péči.
„V praxi se potkáváme s tím, že rodiče nedají dětem souhlas k návštěvě psychologa, a to z různých důvodů. Mohou se například obávat neprofesionality, mít špatnou zkušenost s psychologickými službami nebo se bojí, že psycholog přijde na něco, co oni nechtějí, aby se řešilo,“ vysvětlila poradenská a školní psycholožka Anna Frombergerová, která vyučuje na Katedře psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
„Pokud psycholog po konzultaci zjistí, že dítě potřebuje další péči, domluví se s ním, že rodiče kontaktuje a pokusí se je přesvědčit, aby souhlas dali. Dost často se to podaří a mohou společně pracovat dál,“ dodala.
Problémem však může být, pokud dítě řeší problémy v rodině, která psychologickou pomoc odmítá. „Jsou témata, která vycházejí z patologických rodin, které nebudou spolupracovat a budou spíše přítěží,“ řekla.
V takovém případě nezbývá než dítě odkázat na další služby, které jsou anonymní a bezplatné. „Jde o místa jako Linka bezpečí či Dětské krizové centrum. Případně mohou psychologové poskytovat takzvané krizové intervence, ke kterým také souhlas nepotřebují,“ uvedla Frombergerová.
Závažné situace se řeší jinak
Výjimku představují velmi vážné a ohrožující situace, kdy mají školní psychologové povinnost věc hlásit. „Může se stát, že dítě přijde, protože je doma týrané nebo zneužívané, tam samozřejmě žádný souhlas není. Řeší se to prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo někdy bohužel policie,“ upozornila Zapletalová.
Anketa
Obecně psycholožky spíše doporučují navázat s rodinou spolupráci. „Ve většině případů nedává smysl, aby rodiče nevěděli, že jejich syn nebo dcera dochází k psychologovi a proč, přestože nemusí dostat sto procent informací, které jsou samozřejmě důvěrné,“ zakončila Frombergerová.
Děti podle Frombergerové mohou jít také za jiným pedagogem, ke kterému mají důvěru, například třídním učitelem nebo metodikem prevence či výchovným poradcem, kteří jsou kompetentní pomoci. Ti navíc žádný další souhlas rodičů k práci s dětmi nepotřebují.
