Děti chystaly přepadení vychovatelek. Chtěly auto

Kvůli případu z června 2021 skončil jeden z hlavních aktérů nyní před soudem. I když chlapci v té době bylo 14 let a nelze ho pro nízký věk potrestat, speciální soud pro mládež mu s ohledem na závažnost provinění uložil alespoň tvrdší režim ve stávající ústavní výchově.

Plán byl podle soudkyně Michaely Řezníčkové naštěstí tak přemrštěný, že to vyděsilo ostatní děti, které se na něm měly podílet.

„Jedno z nich vše oznámilo vychovatelkám ještě týž večer. Ženy zachovaly duchapřítomnost. Pomohly si takovou fintou, že mezi děti rozhlásily, že do ústavu jedou přespat policisté. Hláška se dostala i mezi dotyčné, kteří tak od svého plánu upustili. Vše se začalo řešit až druhý den ráno,“ doplnila soudkyně Řezníčková.

Podle soudkyně by vychovatelky neměly šanci se ubránit, s ohledem na výraznou fyzickou převahu hlavních organizátorů přepadení. Jeden z nich byl vysoký kolem sto devadesáti centimetrů a vážil sto kilogramů.

„Rozhodla jsem o nejpřísnější možné sankci, a to je ochranná výchova do jeho 18 let. Jeho delikventní chování je natolik společensky nebezpečné, že mi nic jiného nezbývalo,“ uvedla soudkyně Michaela Řezníč­ková.

Podle ní mladík nedodržuje žádná pravidla a normy. „Dělá si, co se mu zlíbí. Nemá ukončené základní vzdělání, nařízenou ústavní výchovu dlouhodobě nerespektuje, neustále utíká z výchovných zařízení a užívá drogy,“ pokračovala soudkyně. Upozornila na to, že uložením ochranné výchovy by se nyní jeho případný útěk z ústavu posuzoval jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a hrozil by mu už kriminál.

„Nezletilý plánoval s dalšími vrstevníky útěk z diagnostického ústavu. Měli to vymyšlené tak, že násilím znehybní vychovatelky, seberou jim klíče od budovy a od auta, kterým opustí areál ústavu. Nejprve si zjišťovali, jaké mají vychovatelky auto a kde ho parkují. Mezi sebou si pak demonstrovali násilné chvaty, kterými chtěli ženy zpacifikovat,“ popisovala soudkyně.

Ředitel diagnostického ústavu Viktor Vanžura nechtěl celou záležitost příliš rozebírat. „Neustále nás něco překvapuje,“ reagoval na otázku, co tomu říká. Podle něj jsou věci, které se nedají očekávat. „Bavíme se tady o jednom takovém případu za x let, který se stane v ústavní výchově. Samozřejmě jsme zařízení, kde máme některé děti problémové nebo, spíš bych řekl, velmi náročné na výchovu. U nich jsme samozřejmě ostražitější,“ uvedl Vanžura.

Proto také podle něj funguje v ústavu tým psychologů a speciálních pedagogů, kteří vědí, jak s takovými dětmi pracovat. „Velmi intenzivně se na ně zaměřují. Jako odborníci jsou na to školeni. V drtivé většině máme už od začátku přehled o tom, jaké dítě k nám přichází a jak je s ním třeba dál pracovat,“ konstatoval Vanžura.

Diagnostický ústav je zařízení, kam se na přechodnou dobu umisťují děti z problémových rodin na základě soudního nařízení. Asi dva měsíce s nimi pracují odborníci. V případě napravení rodinných vztahů se děti mohou vrátit domů, jinak putují do dětských domovů.