Článek
Jásat se však nebude, protože touhle sumou, kterou teď můžeme přičíst už k tak hrozivému státnímu dluhu, musíme zaplatit za jedno podnikatelské dobrodružství z dubna 1999. Ředitel TV Nova tehdy odstřihl americké investory od zisků z reklamy (jejich investice podle stockholmské arbitráže stát neochránil) a londýnská arbitráž nám to teď spočítala.
Platit budeme všichni, každý zhruba tisícovku, ať už se na tu televizi díváme, nebo ne. To, že Česká republika protestuje proti zaujatému rozhodování arbitráže, nás sice může chlácholit, ale naděje na konečné vítězství není zřejmě velká.
Tohle podle českých zvyků musí někdo odskákat. Nachystané obětní dobytče se jmenuje Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Radní, kteří byli před čtyřmi roky ve funkcích, se dušují, že jsou nevinní, protože jednali vždy podle platných zákonů. Jejich předseda Muchka považuje veškerou kritiku za výkřiky do tmy, neboť radní neporušili žádný zákon. Má možná pravdu, že paskvilu, kterým zákon o rozhlasovém a televizním vysílání je, se rada nezprotivila. Taky si ale nevzpomínám, že by její členové tenkrát jak proti nedostatečné legislativě, tak proti riskantnímu souboji investorů nějak protestovali.
Faktem je, že Česko jednu mezinárodní arbitráž se CME vyhrálo, jednu prohrálo. Ta prohraná je napadená u švédského soudu, protože český stát považoval jednání arbitrů za nespravedlivé. Takže vina se bude hledat opravdu těžko. Hlavními viníky budou asi poslanci, kteří před léty rozhodli, že licence na lukrativní televizní vysílání se budou rozdávat zadarmo.
PRÁVO 17. března