Článek
Vyšetřování ponechme vyšetřovatelům, jistě si však mohu dovolit připomenout, co každý ví. Stanovit dvě rozdílné ceny nebo dvě rozdílné daňové sazby na dva laicky nerozeznatelné výrobky znamená koledovat si o kriminalitu. První Klausova vláda, v níž nechybělo hned několik ekonomů první hvězdné velikosti, však toto neštěstí nejen strpěla, ale podivně dlouho jí trvalo, než našla jediné efektivní řešení: srovnat ceny.
Ona ale ta doba na počátku devadesátých let minulého století i jinak nahrávala podivným čachrům, když parlament zrušil staré zákony typu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, ale nová hospodářská legislativa ještě nebyla. Však také tehdy bezmála přes noc vznikaly obrovské majetky, založené na primitivní operaci za babku koupil, za milióny prodal. Ale dodnes se o tom gaunerství, založeném na zneužití informací a styků, nesmí hovořit jako o gaunerství, protože nebyl porušen žádný zákon.
Anebo možná i byl (vždyť první verzi zákona o střetu zájmů přijala Česká národní rada už v roce 1992), ale chyběla takzvaná politická vůle tyto případy vyšetřit. Dnešní ministr vnitra František Bublan dokonce tvrdí, že i za dodnes neujasněnými záhadami v případě podvodů s lehkým topným olejem je třeba vidět nedostatek politické vůle.
Rozumí se tehdejší nedostatek. Dnes ta vůle je a pranic nezáleží na tom, že může být motivována i zájmem dnešní vládnoucí ČSSD postavit na pranýř ODS, která vládla v oněch divných časech.
Dovolím si však připomenout panu ministrovi, že politická vůle není totéž co politický zájem, jímž poněkud zaváněla jeho vystoupení na téma detektoru lži. Nechť policie koná svobodně a nestranně a nikdo jí neradí a nikdo ať předem nepředjímá, zda někoho z tehdejších politiků obviní nebo očistí. Jen tak může pomoci právu - a možná i dějepisu.
Ostatně jen tak lze také dospět k onomu kýženému stavu, obvyklému v normálních demokraciích, kde vyšetřování kriminálních deliktů na vůli politiků pranic nezávisí.
PRÁVO 30. září