Článek
Podle dětského psychologa Miroslava Hudce není přísnost u prvňáčků na místě, protože první třída má být zejména obdobím adaptace na školu.
„Dítě by mělo nabýt dojmu, že je škola zajímavá a že je dobré do ní chodit. Pokud si odnese tento dojem, pak se pro něj udělalo víc, než kdyby se naučilo základy čtení, psaní a počítání,“ řekl Právu.
Pro učitele je prý tedy přinejmenším netaktické nasadit hned zkraje tvrdý kurz. „Přísný, ale spravedlivý učitel“ postrádá podle něj část kvalifikace zvanou talent. „Učitel má vědět, co si může dovolit u kterého dítěte, jaké mít na koho nároky,“ dodal Hudec.
Negativní hodnocení je spíše zprávou pro rodiče
Například Marie Ponížilová ze ZŠ v Lukově u Zlína s 25letou praxí ve výuce prvňáčků pokládá známkování čtyřkami a pětkami za sadismus.
Podle ní negativní hodnocení na děti nefunguje a slouží jen jako informace pro rodiče, aby zapracovali. Učitel se prý tak zbavuje své zodpovědnosti za vzdělání dítěte a přenáší ji na rodiče, aby učení a výchovu doháněli doma.
„Je to na mentalitě, empatii a citlivosti učitele. Jsou ti, kteří děti milují a chtějí je něčemu naučit, a ti, kteří to dělají jako práci. A ti druzí dávají dětem čtverky a pětky,“ popsala Právu svůj postoj.
Sluníčka a dukátky
Sama dává nejhůř dvě minus, a pak už je jen V. Se samotným známkováním začíná až od listopadu. Do té doby děti dostávají sluníčka, oblačno, při nejhorším zataženo, ale na to téměř nikdy nedojde. Pomáhá si také barevnými puntíky a dřevěnými dukátky.
Podle ní jsou děti v první třídě kompletně nastaveny na to, aby se učily. „Každému slovu rozumějí, slyší, chtějí. Když mají malý neúspěch a dostanou takové smahnutí, najednou se to v nich začne brzdit. Jakmile je to soustavné a dítě nezažije úspěch, najednou nemá důvod se učit,“ varuje pedagožka. Navíc se to může v tomto věku pro dítě stát standardem.
A je i zarputilou odpůrkyní poznámek. „Poznámka je slabostí a selháním učitele. Copak když se v práci nedaří, tak dáte poznámku všem, kteří jsou kolem? Je to přece moje práce, abych děti něčemu naučila,“ řekla učitelka. Proto také pomáhá dětem po dohodě s rodiči i ve svém volnu.
Problém by mohl vyřešit nápad stínového ministra školství Marcela Chládka (ČSSD), který navrhuje plošně zrušit známkování na prvním stupni a nahradit je slovním hodnocením, popřípadě zkusit oba způsoby souběžně. „Je to sice velmi náročné pro učitele, na druhou stranu ale mnohem efektivnější než známkování,“ uvedl.
Podle Chládka by se rodič notorického jedničkáře mohl dozvědět, jestli se dítě zlepšuje, nebo se jen drží na svém standardu. Navíc by se i více dověděl o chování své ratolesti.
Psycholog Hudec proti nápadu nic nenamítal, ale zapochyboval, zda by se v českém prostředí ujal. „Kolikrát jsme si lámali hlavu, za co dítě dostalo tu a tu známku. Ale jsme zaměřeni na úspěšné děti – a bude se říkat, že výborné děti budou připraveny o radost z jedniček,“ upozornil Hudec na to, že slabším dětem by slovní hodnocení pomohlo.
