Čtyři dny na útěku. Teď chce česat ženy v Teplicích

Olena s rodinou se o napadení Ukrajiny ruskou armádou dozvěděla jen několik minut po zahájení invaze. Byli v té době všichni ve svém bytě v činžovním domě ve městě Buča nedaleko Kyjeva. Zhruba ve stejnou chvíli začalo bombardování letiště Hostomel, které je jen dvacet kilometrů od jejich domu.

„Na začátku jsme moc nepanikařili. S dcerou a manželem jsme odjeli k mým rodičům, kteří bydlí nedaleko. Pak jsme se rozhodli, že město opustíme. Pro rodiče ale bylo těžké se tak narychlo rozhodnout, tak jsme jim dali nějaký čas, aby si sbalili nejnutnější věci, a sami jsme odjeli do Kyjeva, kde byl ještě klid,“ popsala Právu první den válečných útrap Olena, která s manželem a dcerou strávila noc v kanceláři svého zaměstnavatele v ukrajinské metropoli.

Když se druhý den ráno chtěli vydat zpět za rodiči s tím, že společně odjedou k příbuzným do oblasti, kde bylo ještě bezpečno, už se za nimi do Buči nedostali. Na silnicích stály tanky, most, přes který mohli přejít, vyhodili vojáci do povětří. „Jsme s nimi v telefonickém kontaktu, oba jsou v pořádku,“ hlesla Olena se slzami v očích.

Strastiplný útěk rodiny i jejich přátel pokračoval po ucpaných silnicích na jihovýchod země do Vinnycké oblasti, kde několik dnů zůstali u lidí, kteří jim pomohli.

„Jak se situace zhoršovala, rozhodli jsme se, že my ženy s dětmi odjedeme k nejbližší hranici s Moldavskem. Naši manželé, kteří tam zůstali a čekají na povolání do záloh, nám poradili, ať jedeme do Česka, kde se prý mimo jiné snáze domluvíme,“ popsala Olena s tím, že ve všech zemích se k nim po celou cestu chovali lidé mile a vstřícně.

Stejný přístup mají i zaměstnanci teplických lázní. „Líbí se nám tady, děkujeme všem za pomoc. Psychicky jsme ale velmi vyčerpaní a cítíme, že naše srdce patří jinam,“ poznamenala smutně Olena, která by si ve městě ráda našla práci. „Chtěla bych pracovat ve svém oboru, byla jsem zaměstnaná v salonu krásy jako kadeřnice. Zkouším to přes úřad práce, ale také jsem sama rozeslala nabídky,“ uzavřela Olena odhodlaně s tím, že dcera začne do školy chodit zřejmě od 1. dubna.

Nejen Oleně a její dceři pomáhá s adaptací na nové prostředí personál lázní. „Rozhodli jsme se přes asistenční centrum nabídnout k ubytování pro běžence prostor Nových lázní, který nebyl aktuálně klienty využíván. Slouží jako dětská léčebna, proto tady mají rodiny prostory, kde si děti mohou hrát nebo využívat i venkovní zahradu.

Zaměstnanci zajistili sbírku věcí, které jsou všem k dispozici. Stravu dovážíme z lázeňského domu Beethoven,“ řekla Právu Yveta Slišková, obchodní ředitelka společnosti Lázně Teplice v Čechách.

Firma je podle ní připravená poskytnout lázeňský dům potřebám válečných utečenců, dokud bude třeba.