Čtvrtina dětí se omlouvá z tělocviku

Podle Pavla Suchánka z Institutu dietologie a výživy potvrdilo několik projektů, a to i pod záštitou Všeobecné zdravotní pojišťovny, že až 25 procent dětí je omluvených z tělocviku, přičemž by však většina z nich hodiny zvládla.

„Je to opakovaně potvrzeno v rámci celé republiky,“ řekl Suchánek a vysvětlil: „Děti, které nejsou na pohyb zvyklé, ho nevnímají jako příjemný a tělocvik je pro ně velmi stresující, protože to nikdy pořádně neuměly a nikdy se to pořádně nenaučí.“

A tak se ve školách množí omluvenky, tu kvůli plochým nohám, tu kvůli alergii, nebo dokonce nadváze. „Vždycky se něco najde,“ konstatoval Suchánek. Přitom nadváha a obezita českých dětí je už několik let palčivou záležitostí. Mezinárodní výzkumy je opakovaně řadí mezi nejtlustší v Evropě.

Ale nejde jen o váhu a stravovací návyky, ale i o motorické schopnosti. I tělocvikáři na učilištích si stěžují, že požadavky na tělesné výkony musejí snižovat.

Nešikovnost dětí dělá vrásky i dalším kantorům, kteří za děti nesou zodpovědnost. V minulém školním roce zaznamenala Česká školní inspekce 38 710 záznamů o úrazech školáků, jeden z nich byl smrtelný. V porovnání s předcházejícím školním rokem došlo ke značnému přírůstku školních úrazů, celkově jich bylo o 7269 víc.

A v pozdějších letech to má následky, třeba u náborů dobrovolníků do armády se důstojníci potýkají s málo zdatnými rekruty, kteří stále častěji musí fyzické zkoušky dělat na víc pokusů. Každý desátý zájemce není dostatečně fyzicky zdatný. Adepti musí zvládnout sedy lehy, shyby, skok z místa do dálky, hluboký předklon a jízdu na rotopedu se zátěží.

Skuhrají také trenéři reprezentačních týmů, podle nichž není o sporty zájem. Přitom už i odborné výzkumy potvrzují, že pohyb má pozitivní vliv i na intelektové činnosti. Politici si neblahý stav uvědomují. Roky se hovoří o zavedení povinné třetí hodiny tělocviku týdně.

Pokud totiž rodiny nemají čas a mnohdy ani peníze na sporty, přičemž veřejná hřiště mnohdy podlehla zástavbě a hlavní zábavou dětí se stal počítač, pak nezbývá než vést děti k pohybu skrz školu. Resort školství letos spustil zkušební projekt, v jehož rámci vybrané školy fungování třetí hodiny tělocviku testují.

Tělocvikářka Zdenka Svobodová ze ZŠ Luhačovice na Zlínsku, která se do testování zapojila, nápad ocenila. Resort jí poskytl školení, jak v třetí hodině tělocviku k dětem přistupovat.

„Je určena pro děti od 1. do 3. třídy a zaměřena na míčové hry – košíková, volejbal, házená, fotbal, ragby a je tam i bruslení. Motivace dětí u sportovních her je největší, pohyb je láká a vypětí sil je daleko vyšší než u suchého posilování a skákání. Přitom se každé dítě individuálně obratnostně vylepšuje,“ popsala Právu. Podle ní je patrné, že pohyb děti baví.

Školy nemusí čekat až na příkaz shora. V Kounicích na Nymbursku mají tři hodiny tělocviku od roku 2007. A to se nejedná o školu se sportovním zaměřením, která by si u zápisu vybírala podle kondičních předpokladů.

„Každá škola to dávno mít může. Je to na úkor nějakého předmětu. V prvním ročníku uberete trošku češtiny, ve druhém matematiky, ve třetím trošku výtvarky,“ řekl Právu ředitel školy Jindřich Dormín. Škola má prý minimum omluvenek z tělocviku a na závodech sbírá medaile.

„Děti se i přizpůsobí, tady třeba musí všechny vyšplhat na tyči čtyři metry. Všichni se snaží zlepšovat. Ale hodnotí se to nejen podle výkonu, ale i podle snahy. Někdo má svůj strop, který nemůže překročit, ale to není důvod, aby měl horší známku,“ dodal. Dietolog Suchánek souhlasí, že třetí hodina tělocviku by pomohla, ale vést děti k pohybu až ve škole je pozdě. Začít by se mělo alespoň ve čtyřech letech.

„Na prvním stupni se tělocvik moc neřeší. Když se má na druhém stupni tělocvik začít známkovat, tak je to velký problém, protože spousta dětí nemá prvotní pohybové návyky a neumí udělat ani kotrmelec,“ vysvětlil.

Ty nadanější se pak orientují na konkrétní sport, který je jednostranný, a chybí jim pak třeba gymnastická průprava, takže každé zakopnutí hrozí zlomeninou.