Článek
Jak a s jakým očekáváním jste v roce 1989 vnímal listopadové události?
Od 19. do 26. listopadu 1989 jsem byl zadržen Státní bezpečností a byl jsem ve vazbě jako obviněný z vydání nepravdivé zprávy o smrti studenta Martina Šmída, kterou rozšířila Drahomíra Dražská a které naše nezávislá Východoevropská informační agentura uvěřila. V osobní rovině jsem očekával propuštění na svobodu, ve společenské rovině politickou revoluci, která se bude odvíjet od politického převratu, jenž se od 17. listopadu uskutečňoval.
Když se na tuto dobu podíváte dnes s odstupem, naplnilo se vaše očekávání?
Osobní ano, nebyl jsem pak už nikdy vězněn, zatímco v letech 1969 – 1989 jsem strávil ve vězení devět let. Politické a hlavně následné hospodářské, sociální a kulturní změny ve společnosti, které pak přišly, nebyly ale politickou revolucí, o niž jsme jako stoupenci krajní (nestalinské) levice v Chartě 77 usilovali a o něž se částečně pokoušela i Charta 77. Tedy nevedly k hospodářské a politické samosprávě a k politickému systému pod hesly volnost – rovnost – bratrství, tedy řečeno moderním jazykem: 1. práva na svobody (nejen občanské a politické, nýbrž také hospodářské, sociální a kulturní. 2. rovnoprávnost bez diskriminace a 3. solidarita uvnitř státu, bývalého „sovětského bloku“, v Evropě jako celku i ve světě.
Co vás za posledních 25 let ve vývoji České republiky nejvíce zklamalo a co naopak nejvíce potěšilo?
Nejde o zklamání či těšení se, tedy nejde o moje pocity a city, ale o kritický pohled na společenský vývoj. Za pozitivní považuju dost silnou ochranu občanských práv, udržení míru a slušnou úroveň sociální ochrany. Negativní je nedostatečné zaručení a hlavně zákonné zajištění práv hospodářských a sociálních, rozpad Československa, nedostatečné politické a kulturní začlenění do Evropské unie, tiché odstupování od úsilí o federalizaci Evropy a všechny tendence k obnově studené války (proti „putinovskému“ Rusku), zvláště letos.
Jak jste si v roce 1989 představoval svou vlastní budoucnost a jak hodnotíte svých posledních 25 let?
Uplynulých 25 let z hlediska svých představ o vlastní budoucnosti nějak ani nehodnotím. Když se dnes ohlédnu, tak s vlastní minulostí jsem spokojen.
Co byste České republice popřál do příštích 25 let?
České společnosti přeju mír, mírové soužití v Evropě i ve světě, intenzívní politickou a kulturní integraci v Evropské unii a postupné zákonné a faktické zajišťování nejen práv občanských, nýbrž dalších základních (lidských) práv – hospodářských, sociálních a kulturních.
