Čtenáři Práva a Novinek jí umožnili návrat do důstojného života

Tedy tolik přesně potřebovala Hana Habichová, která skončila v azylovém domě po odebrání dávek úřadem práce. Musela se vzdát desetiletého syna, sama moc nejedla a na sunar pro dceru a na nájem si peníze půjčovala.

Čtenáři Práva a Novinek.cz jí darovali celkem 156 511 korun, částku nad 135 000 Kč odmítla s tím, ať se věnuje pro další rodinu v nouzi.

„Jsem opravdu šťastná, že od 4. února už bydlím v bytě o velikosti 2+1 na sídlišti v Praze, kde se mi velmi líbí. Je to sice ve čtvrtém patře bez výtahu, ale kočár si mohu nechat ve sklepě a nějak to i s Valentýnkou zvládáme,“ svěřila se paní Hana a dodala: „Moc děkuji všem lidem, kteří mi poslali svůj dar, bez nich bych určitě nebydlela a nemohla bych mít u sebe svého prostředního syna Daniela.“

Pro paní Hanu a děti poslali lidé peníze do sbírky Sdružení na ochranu ohrožených dětí.

„Přispívající do poznámky na náš sbírkový účet vždy připsali, že je to konkrétně pro paní Hanu a její děti. Sto pět tisíc jsme jí vyplatili ve třech splátkách a ještě zbylo 21 511 korun, které mi řekla, že už si nevezme,“ sdělila redakci ředitelka SOOD Marie Vodičková.

„K těm úžasným reakcím od úplně cizích lidí přišla jedna, která mi úplně vyrazila dech. Na základě článku a domluvy se SOOD mi jeden pán přinesl 30 tisíc korun v hotovosti přímo do azylového domu. To, spolu s penězi, které mi sdružení už vyplatilo, mi úplně stačí na zařízení bytu a na dobu, než začnu pobírat dávky, které si již vyřizuji. Přeji si, aby zbývající peníze, které přišly pro mě, byly použity pro jiné rodiny v tísni,“ prohlásila šťastná maminka osmnáctiletého studenta, desetiletého chlapce a ani ne roční holčičky.

Paní Hana byla už druhou obdarovanou ze sbírky, která vznikla po odhalení případu matky tří dětí, jíž úřad práce vzal veškeré dávky, když zjistil, že si tři měsíce vydělávala úklidem a nenahlásila to.

„Paní Simoně se třemi dětmi, u které to všechno začalo, postupně vyplácíme nasbíranou částku 238 tisíc korun. Díky tomu nakonec neztratila byt a ani její tři děti nemusely do ústavní péče. První nejtěžší měsíce jim pomohly překonat potravinové dávky z našeho sdružení a pak přišly finanční dary od lidí,“ připomněla osud rodiny Vodičková.

Další osud rodiny na sebe nenechal dlouho čekat. „Kontaktovala nás paní ředitelka jednoho azylového domu, že u nich byla rodina se dvěma dcerami (13 a 15 let, pozn. red.) s tím, že ta mladší trpěla těžkou formou autismu. Péče o ni je tak náročná, že s ní vždy musí být jeden z rodičů.

Otec pracuje nárazově, ale všechno vzal na sebe a strašně se snaží. Magistrát jim přidělil byt, ale je jednopokojový, takže ta starší dívka už se ani nechce vracet domů,“ popsala další příběh boje o záchranu rodiny ředitelka SOOD s tím, že starší dceři nabídla pobyt v Koale – zařízení SOOD, které je obdobou Klokánku.

„Viděli jsme, že to otec nevzdává, i v téměř bezvýchodné situaci se strašně snaží. I když se musí starat nejen o nemocnou dceru a o zdravou dceru, ale i o zcela vyčerpanou ženu. Jenomže kvůli dluhům neměli šanci dosáhnout na nějaký zvýhodněný nájem od magistrátu, kde by dokázali tři v podstatě dospělí s těžce nemocnou žít.

Rozhodli jsme se mu pomoci, ale on dar nechtěl. Souhlasil jen s půjčkou, a tak jsme rovnou do institucí, kde dlužili, poslali celkem 77 408 korun ze sbírky. Byl strašně vděčný, pořád říkal, že je to snad zázrak,“ popsala Marie Vodičková s tím, že nyní rodině pomáhají s novou žádostí o byt.