ČT i ČRo hrozí, že bez zvýšení poplatků zruší programy pro děti. Vydírání, zní z opozice

„Pokud bude zřejmé, že tady není vůbec vůle s těmi poplatky hnout, musíme najít model fungování České televize do budoucna. Zůstaly by ČT 1, ČT 2 a ČT 24. V úvodním období ale musí zůstat i ČT Sport,“ uvedl v nedávném rozhovoru pro Novinky ředitel ČT Jan Souček.

Stanice ČT Déčko, která se od 20 hodin mění na ČT Art, by tedy z konceptu veřejnoprávního média vypadla.

S rušením stanic počítá i ředitel Rozhlasu René Zavoral. Mimo jiné by prý musela skončit lineární vysílání Radia Wave či Radia Junior.

Šéfové médií tak nastiňovali scénář, který by nastal, pokud by neprošlo vládou navržené zvýšení koncesionářských poplatků - pro ČT o 15 korun na 150 korun měsíčně, Rozhlasu mají posluchači platit 55 korun, místo stávajících 45. Televizní poplatek se nezvyšoval patnáct let, rozhlasový dokonce 18. Jeho reálná hodnota tak od té doby klesla.

Jenže vládní strany změnu do konce roku neprotlačí. „Je to důsledek obstrukčního jednání hnutí ANO, které chce média veřejné služby doslova vyhladovět. Nezávislá média veřejné služby jsou klíčovou součástí svobodné demokratické společnosti a hnutí ANO je ohrožuje, a tím ohrožuje i naši demokracii,“ řekl Novinkám předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob.

Předpokládá, že vládě se zákon nakonec přijmout podaří, k navýšení poplatků ale dojde s několikaměsíčním zpožděním. „Věřím, že si s tím oba generální ředitelé jako správní manažeři poradí a k rušení programů, zejména těch, které cílí na děti a mládež, nedojde,“ dodal Jakob.

Hrozba rušení dětských programů se nelíbí ani dalším poslancům. „Jsem pro, ať v tomto případě hledají média úspory jinde, například v provozních nákladech, pokud je to jen trochu možné,“ řekla Novinkám poslankyně mediálního výboru Pavla Golasowská (KDU-ČSL).

Nesouhlasí ani ANO, které proti zvyšování poplatků ve Sněmovně vytáhlo. Předseda mediálního výboru Sněmovny Patrik Nacher (ANO) pokládá programy pro mládež za jeden z hlavních smyslů existence médií veřejné služby.

„Stanice, které se věnují nějaké menší cílové skupině, naplňují veřejnoprávní funkci. Tedy ČT 24 jako zpravodajský kanál, ČT Déčko pro děti, ČT Sport, kde se vysílají i minoritní sporty, které se na komerční televizi nedostanou, ČT 2, ČT Art… To jsou přece všechno veřejnoprávní věci, které by se v komerci neuživily,“ řekl Novinkám Nacher.

„Když už něco škrtat, tak by to měly být pořady či kanály, které jsou nejpříbuznější ke komerčním,“ dodal. „Slova: vy nám nezvýšíte poplatky a my vám zrušíme něco, co je pro diváky nejcitlivější, působí jako vydírání,“ podotkl.

Média by měla podle něj hledat úspory jinde. Ve Sněmovně by se pak podle něj měla diskutovat nová definice média veřejné služby. ANO se domnívá, že by se měla platit ze státního rozpočtu, jako je běžné v některých jiných zemích Evropské unie, například Francii, Nizozemí, Dánsku, Slovensku.

K jakým úsporným opatřením ČT a Rozhlas přikročí, je však podle poslanců výhradně na rozhodnutí managementu a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. „Pokud se rozhodnou, že úspory musí odnést děti, je to na nich,“ řekl Novinkám poslanec Aleš Juchelka (ANO).

Člen televizní rady Ladislav Mrklas míní, že v nouzi k tomu bude muset rada přikročit. „Když peníze nebudou, budou se muset pořady smrsknout do několika programů. Pořady pro děti nezmizí, ale budou se vysílat na jiných kanálech,“ řekl Novinkám. „Musela by se omezit původní tvorba i nákup. Aby pak na kanálech běžely jen reprízy pořád dokola, to by televizi degradovalo,“ upozornil.

ČT Déčko cílí na diváky od čtyř do dvanácti let. Vysílání zahájilo v srpnu 2013. V provozu je stanice od 6 do 20 hodin, v nočních hodinách ji střídá ČT Art. Déčko denně zasáhne zhruba 200 tisíc dětských diváků. Nejvíce stoupl jeho význam během koronavirové pandemie, kdy sledovanost vystoupala až ke třiceti procentům dětského publika.

Od března 2013 vysílá i Rádio Junior pohádky, příběhy i písničky pro děti. Denně má zhruba 23 tisíc posluchačů, ještě více než Český rozhlas Pohoda, který naopak cílí na nejstarší věkovou skupinu.

Poplatek musí hradit každá domácnost, která vlastní televizní či rozhlasový přijímač, byť jej ke sledování či poslechu veřejnoprávních médií nepoužívá.

Nově by se také výše rozhlasového a televizního poplatku měla valorizovat o šest procent, pokud součet inflace za předcházející roky od posledního zvýšení poplatku překročí šest procent.