Článek
Pane řediteli agentury STEM, myslíte si, že se za týden v krajských či senátních volbách dočkáme nějakého překvapení?
Určitě ho nelze vyloučit. Vztah občanů k veřejnému dění je dnes zakotven velmi mělce, lidé se ve veřejném dění špatně orientují, nerozumí tomu, co se děje, mají pocit, že počínání volených zástupců nedává smysl. Václav Havel kdysi použil termín „rozbředlost politiky“ a tu můžeme u nás pozorovat v posledních deseti letech.
Ze všech průzkumů veřejného mínění vyplývá, že prožíváme vůbec to nejhorší období. Lidé nejsou naštvaní v tom radikálním slova smyslu. Jsou rozladění, mají dojem, že jeden je za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. V takové situaci se budou konat volby. A je velkou otázkou, komu vlastně bude stát za to, aby k volbám přišel. Zda volby ponesou nějaký kritický, protestní náboj. To bývá silná motivace: lidé chtějí poslat nějaký hlasitý vzkaz „těm nahoře“.
Pokud ale mají pocit, že nemají náležitou volbu, že je úplně jedno, koho zvolí, pak zůstanou doma. Tradičně zůstávají doma mladší lidé, kteří sice o politice často diskutují, ale když má přijít na volební účast, tak nepřijdou.
Volby často rozhodne neukotvený, přelétavý volič, který vlastně do poslední chvíle váhá a neví, pak nakonec hodí do urny lístek na základě velmi mělkých, povrchních emocí. Sarkasticky řečeno, problémem soudobých demokracií je, že o nich rozhodují lidé, které to vlastně vůbec nezajímá.
Kdo by tedy mohl nejvíce překvapit? Možná KSČM, které rostou preference?
Jedním z překvapení, které se už dnes v průzkumech rýsuje, je samozřejmě posilování pozice komunistů. Mají podporu nejen u svých tradičních stoupenců, ale to dnes podle našich průzkumů už není většina voličů komunistů. Přinejmenším stejnou skupinu tvoří nespokojenci všeho možného typu, kteří hledají nějakou volební adresu, kde by vyjádřili svůj protest. A taková jiná adresa, kde lze tak rázně a hlučně bouchnout do stolu stylem „já vám ukážu“, dnes není. Otázka je, jestli krajské volby nebo poslanecké v roce 2014 budou neseny takovýmto protestním hlasem.
Fakt je, že ČSSD se také snaží dát krajským volbám formu jakéhosi lidového hlasování o důvěře současné vládě, která má velmi mizernou pověst. Je to úkol pro politiky z opačného tábora, aby před tímto nebezpečím uměli náležitě varovat, aby uměli dodat voličům motiv přijít k volbám. Dneska máme ale týden před volbami a já jsem vlastně ani příliš nezaznamenal, že jsme ve vrcholící předvolební kampani. Ta se v naší zemi vyznačuje jistou zemdleností.
Jak byste přesně tu „zemdlenost“ definoval?
Kdybych se vás teď zeptal, jaká jsou vlastně klíčová témata následujících voleb, pravděpodobně byste si taky vzpomněl jen na těch pár vágních a bezobsažných frází. Naštvání, korupce, zlodějny, kamarádšofty a tak dále. To můžeme aplikovat na všechny předešlé volby a pravděpodobně i na všechny budoucí. Jasně kladené otázky a jasné odpovědi, takhle se u nás volební kampaň nehraje. Možná se také na chvilku vynoří antikomunistická karta, ale jen na chvilku, bez jakékoliv ochoty to následně řešit.
Kdo ještě by mohl, kromě komunistů, ve volbách překvapit?
Otázka je, jestli ČSSD bude schopna zrealizovat svou převahu. Ona není menší, než byla v minulých volbách, tehdy jsme v průzkumech pozitivní výsledek soc. dem. předvídali. ČSSD měla silné téma v podobě zdravotnických poplatků.
O těch třicet korun tehdy ani nešlo, spíš šlo o to, že zásadní změny ve zdravotnické reformě se nedařilo adekvátně vysvětlovat, snahu rozostřit a znepřehlednit celou tu zdánlivě odbornou otázku si veřejnost definovala jako nehoráznost. Tehdy to soc. dem. dovedla ke zdárnému konci.
Spoustě příznivců ČSSD v posledních dnech nestálo za to, přijít k volbám
Nyní má ČSSD ve všech krajích takové ty „vlažné sympatie“. Na druhé straně, když se zamyslíme nad nízkou intenzitou vazby k té straně, je otázka, jestli vydrží nárazy emocí na poslední chvíli. Jestli za to těm vlažným příznivcům soc. dem. bude stát, aby přišli k volbám. ČSSD by podle průzkumů měla krajské volby vyhrát, ale ve skutečnosti v těch číslech působí také dost utrápeně: preference vládních stran dramaticky klesají a levicová opozice by z toho měla těžit mnohem víc. A to se neděje.
Jan Hartl
ČSSD je sice nejsilnější, ale nezískává. Situace „když se dva perou, třetí se směje“ nenastává. Víme, že v posledních sněmovních volbách vypadala situace velmi podobně: ČSSD byla bezpochyby nejpřijatelnější stranou, ale nezvládla koncovku kampaně. Spoustě jejích příznivců v posledních dnech nestálo za to, přijít k volbám. A volby přinesly překvapení. Tehdy se určitě nejednalo o žádný výkyv nálad směrem k pravici, jak to unáhleně komentovali někteří politologové.
Třetí důležitá otázka je ta, jestli se ta obecná nespokojenost, která se váže k velkým stranám a je u nás patrná od voleb v roce 2006, nějak projeví v krajských koalicích. Lidé mají tendenci neustále hledat nějaké nové subjekty a víme, jak výrazně se to projevilo v posledních volbách v podobě TOP 09, Věcí veřejných a koneckonců i se zemanovci a Suverenitou. Uvidíme, zda ta regionální hnutí ponesou ono rozčarování z politiky oněch zavedených stran a zda by mohla přinést do naší politiky nějaké oživení.
Zajímavý je případ Jiřího Paroubka, který se svou novou stranou v průzkumech pohořel i na Ústecku, kde minule bodoval v preferencích a kde by chtěl být hejtmanem. Jak si to vysvětlujete?
Představa strany NS-LEV21 byla taková, že lze dvakrát vstoupit do té politické řeky a že pod novou hlavičkou lze ten obsah oživit. Není to však tak snadné: na jedné straně je Jiří Paroubek, výrazná osobnost a výrazný politický talent, z druhé strany ale ten subjekt nepůsobí dojmem nového seskupení, které by razantním, věrohodným způsobem mohlo zaujmout významnější počet lidí.
Není to nic neobvyklého, v minulosti podobně dopadla jiná hnutí, která měla snahu uplatnit ojedinělé politické osobnosti a nebylo to náležitě skloubeno s věcnou, programovou náplní. To, o co bojují tyto subjekty, je věrohodnost.
Nová strana vedená novými lidmi může vzbudit zájem proto, že přináší něco nového. Potřebují známou osobnost, aby prorazily, ale jejich novost, neokoukanost může být devízou. Modelovým příkladem jsou Věci veřejné, které také potřebovaly Radka Johna pro své zviditelnění. V případě NS-LEV21 se to zjevně nedaří.
Jiří Paroubek už obvinil agentury, že se domluvily v jeho neprospěch. Na to konto také řekl, že například vaše společnost je známá dlouhodobou spoluprací s ČSSD.
Společnost STEM je tady více než dvacet let a za tu dobu jsme nabízeli své služby všem stranám s výjimkou komunistů, napříč politickým spektrem. V minulosti jsme pracovali pro ODS, KDU-ČSL, pro ČSSD i pro další strany. To, že v poslední době jsme měli nejvíce zakázek od soc. dem., je otázka trhu, poptávky a nabídky, nikoliv politické inklinace.
Jakou šanci do budoucna dáváte některým menším subjektům, například LIDEM Karolíny Peake, ANO 2011 Andreje Babiše, Suverenitě nebo Svobodným?
To závisí na tom, jak se bude naše situace vyvíjet. Je tu možnost, že se společenská debata ještě rozproudí. Takže nějak dopadnou krajské volby, nějak prezidentská volba a v situaci, že veřejnost nebude s výsledkem spokojená, atmosféra nespokojenosti bude předznamenávat další sněmovní volby.
Prezidentské volby budou naší premiérou a asi výrazným zlomem nebudou. Dosavadní průběh kampaně vypadá jako nudný sportovní zápas, kdy se jedná jen o to, kdo nasbírá víc procentuálních bodů, a nemá to věcný obsah. Rozpačité přešlapování je už příliš dlouhé a rostoucí počet lidí si uvědomuje, jak z tohoto bodu na křižovatce, kdy vlastně nevíme, jakým způsobem vykročit ven. Je to příležitost pro budoucí politické talenty, které u nás bohužel ještě nevidím.
Celý rozhovor s Janem Hartlem si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo