Článek
Právo mělo možnost mluvit s nadporučíkem Michalem Matějů (28), který v Mali posledního půlroku velel jednotce ochrany a na konci roku se vrátil v pořádku domů. Podle mladého výsadkáře z Chrudimi, který už zažil ostré boje v Afghánistánu, měli štěstí, že nikdo ze stovky českých vojáků neonemocněl, i když hlavně na podzim covid poslal do postele nebo karantény hodně kolegů z ostatních zemí.
„Naše jednotka podléhala španělskému velení a mezi Španěly bylo ve druhé vlně hodně nakažených, tak jsme museli řadu jejich úkolů převzít my, a tak jsme na bráně nebo na výjezdech byli skoro pořád,“ vzpomíná nadporučík.
S covidem se museli poprat hned v květnu, když do země přijeli, protože řada jednotek evropských států se kvůli obavám z koronaviru stáhla domů, v létě se ale začali všichni vracet zpět.
Vojačka na utrpení covidových pacientů nikdy nezapomene
„Ale mnohem horší byla druhá vlna, na podzim, kdy bylo mezi vojáky mise více pozitivních a znovu jsme museli najet na úsporný režim,“ poznamenal nadporučík. Samotné Malijce ale podle něj nechává nemoc docela v klidu. Na billboardech na ulicích tam visí informace o covidu a o tom, jak se mají lidé chovat a dodržovat hygienická opatření, a část lidí tam nosí i roušky.
Z vojenského puče jsme měli obavy, protože jsme byli na malijské základně, ale nic se nestalo
„Běžný život to ale moc neovlivnilo. Vzhledem k tomu, že tam lidé čelí neustále vysokému riziku malárie, je tam horečka dengue nebo žlutá zimnice, tak mi přišlo, že místní to tolik neřeší jako my v Evropě, kde na takové nebezpečné nemoci nejsme zvyklí.“
Během celého půl roku měli kliku i v tom, že v jinak nestabilní zemi, ve které operuje řada teroristických skupin, byl relativní klid. Všichni sice čekali, že se nepokoje a násilí v srpnu, kdy místní armáda udělala státní převrat, rozšíří z výbušného severu i do blízkosti hlavního města. Ale puč se nakonec naštěstí obešel bez krvavých obětí. Podle Matějů měli ale chvíli nahnáno.
„O převratu jsme se dozvěděli na ranní poradě. Nejdříve jsme se obávali, co se bude dít, protože jsme byli na malijské základně v Koulikoru a převrat byl proveden částí armády. Nakonec se nás ale převrat vůbec nedotkl,“ řekl Matějů.
Dvěma nemocnicím už pomáhají vojáci
Velení mise, ve které je 700 vojáků z 25 zemí, sídlí v jednom z hotelů v hlavním městě Bamaku. Mise má na starosti výcvik malijských vojáků a ten se doposud odehrával na základně v Koulikoru, která leží 50 km severně od Bamaka.
Instruktoři evropské mise učili malijské kolegy pod širým nebem.
Podle nadporučíka běžným vojákům více než převrat nebo protikoronavirová opatření ztěžoval život monzun. Od konce června do září každý den pršelo. „Pro někoho mohlo být depresivní, když každý den několik měsíců prší. Vše to komplikovalo, občas bylo složité usušit oblečení, ale nakonec jsme si poradili a pořídili sušičky,“ řekl Matějů.
Během období dešťů se jinak vyprahlá země promění v bažinu a nedostatek zpevněných cest se může stát pastí. Zvláště pro šestitunové obrněnce Iveco, se kterými Češi v Mali jezdí na patroly. Na jednom z výjezdů museli do terénu a zapadli do bahna. „Celé odpoledne jsme strávili tím, že jsme se snažili vyprostit. Nakonec jsme auta vykopali a pomocí navijáků jsme se z bahna dostali,“ poznamenal Matějů.
Výcvik rozjeli i na Sahaře
Celé misi velel český generál František Ridzák, který považuje za největší úspěch, že přes četné komplikace mohli rozšířit výcvik malijských vojáků i na sever a do středu země, do saharských regionů, které jsou dlouhodobě sužovány akcemi různých teroristických skupin. České velení proto vyslalo do malijských měst Gao, Timbuktu, Sévaré a Menáka, kde má malijská armáda základny, průzkumné jednotky.
Monzunové deště v Mali z cest udělají nebezpečné pasti.
„Abychom mohli začít s výcvikem Malijců v polních podmínkách ve střední části Mali, a tak se více přizpůsobit potřebám a operačním cyklům malijské armády. Nyní budeme vojáky cvičit blíže k místu nasazení,“ uvedl na konci roku Ridzák.
Před několika dny už předal velení svému španělskému nástupci a s částí českého kontingentu se vrátil domů. V zemi zůstává dál půl stovky českých vojáků na ochranu a také několik instruktorů. Na přelomu roku české velení ještě organizovalo přesun instruktorů a ochrany z domovského kempu v Koulikoru do bezmála tři sta kilometrů vzdálené poddůstojnické školy v Banankoru. Hlavně přesun nebyl jednoduchý.
„Samotný přesun napříč středním Mali, vzhledem ke klimatickým podmínkám, kvalitě cest a pro Evropana šokujícímu přístupu místních řidičů k pravidlům a bezpečnosti silničního provozu, nebyl vůbec jednoduchý,“ uvedl mluvčí mise Jakub Šimíček.