Článek
Prezident vzkázal, že má problém s jedním z adeptů na ministra a že ho bude vetovat. Budoucí premiér Fiala řekl, že Ústava mluví jednoznačně a prezident na veto nemá nárok. Jak to vidíte vy?
Sdílím názor pana Fialy, ale kdybychom hledali formulaci, že prezident nesmí za žádných okolností odmítnout kandidáta navrženého předsedou vlády, tak takovou nenajdeme. V Ústavě je, že prezident jmenuje na návrh předsedy vlády. Podle mého je prezident tím návrhem vázán, ledaže existují právní překážky. To souvisí např. se střetem zájmů, pakliže by byl neodstranitelný. Další překážky mohou být bezpečnostní, např. když zpravodajské složky indikují, že kandidát je pochybný proto, že je to agent nějaké cizí moci.
Když se podíváte na kontext všech ustanovení Ústavy, tak z nich plyne, že předseda vlády v českém systému je pánem vlády.
Pokud by na to předseda vlády nedbal, potom by bylo namístě, aby prezident zasáhl. Nebo to mohou být evidentní deficity, např. že je to analfabet nebo kanibal. Pokud tam ale nějaké takovéto překážky nejsou, tak je na předsedovi vlády, jak si vládu postaví. Když se podíváte na kontext všech ustanovení Ústavy, tak z nich plyne, že předseda vlády v českém systému je pánem vlády, a nikoli že druhou hlavou je prezident jako latentní koaliční partner.
Ústavní právník: Zeman nemůže ministra jen tak vetovat
Jak se může případně premiér bránit?
Buď ho přesvědčí a prezident to uzná, že na to chtěl jen upozornit, nebo na něj bude tlačit politickými prostředky. Např. může předseda vlády říci, že nebude chtít za těchto okolností převzít odpovědnost za vládu. Takovouto krizi by hlava státu v parlamentní republice neměla připustit a měla by ustoupit.
Také může pracovat s veřejností a říkat jí, že prezident koná protiústavně, a vytvořit tlak ve Sněmovně, který by se mohl projevit tím, že Sněmovna např. neschválí zákon, který prezident podporuje, nebo mu nezvýší rozpočet prezidentské kanceláře.
Jenže Miloš Zeman je známý jak svým osobitým výkladem Ústavy, tak i svou tvrdohlavostí. Co může designovaný premiér podniknout, aby ho přivedl k rozumu?
Pak přicházejí na řadu právní kroky. U nás nikdy nevyzkoušený kompetenční spor u Ústavního soudu. Předseda vlády může podat žalobu, v které soud požádá, aby ujasnil, co prezident může nebo nemůže. Problém je, že i kdyby ÚS rozhodoval rychle, zpozdilo by to jmenování nové vlády o dalších několik týdnů. A pak má premiér ještě brizantní zbraň.
Jestli si předseda vlády vybírá nebo nevybírá svou vládu, je významným prvkem konstrukce českého ústavního systému, a pokud by tomu prezident bránil, tak se dá tvrdit, že je to hrubé porušování Ústavy, a pak je možné užít žaloby Senátu se souhlasem Sněmovny, ale k tomu je potřeba třípětinová většina zákonodárců.
Pokud by potom někdo přišel s tím, že se prezident chová divně v důsledku nemoci, tak si myslím, že se to (článek 66 Ústavy) k diskusi může zase vrátit.
Tu ale koalice ve Sněmovně nemají.
Potom by bylo možné využít nyní hojně citovaného článku 66 Ústavy, pokud by některým politickým aktérům přišel na mysl. Mohou argumentovat, že prezident trpí cirhózou jater, ta je spojena s encefalopatií a ta může mít dopad na mentální schopnosti prezidenta. Pokud by potom někdo přišel s tím, že se prezident chová divně v důsledku nemoci, tak si myslím, že se to k diskusi může zase vrátit.
Koalice Zemanovi neustoupí
Při současném rozložení sil myslíte, že delší kus provazu drží Petr Fiala a s ním jeho ve volbách vítězné koalice?
Jestli na něco prezident reaguje citlivě a způsobem, který ho nabíjí energií, tak to je slabost. Pokud dají od počátku najevo, že tahají za kratší kus provazu, tak toho bude Miloš Zeman využívat.
Ale myslím, že je tu rozdíl proti minulému volebnímu období, kdy většinu měly strany, které byly prezidentovi nakloněny. Teď tomu tak není. A bylo by nešťastné, kdyby se tento posun v preferencích voličů neprojevil a že bychom byli dále vystaveni svévoli prezidenta.