Člen vládního výboru pro sexuální menšiny: Češi jsou liberálnější, ale i tady je přítomná radikalizace

Několik nevládních organizací ve středu představilo výzvu Společně proti nenávisti, ve které požadují zpřísnění trestního zákoníku, manželství pro všechny a zastavení povinné kastrace trans lidí při úřední změně pohlaví. Co si o tom myslíte?

Tyto změny jsou už poměrně dlouho na stole. Snaha explicitně promítnout genderovou identitu a sexuální orientaci do trestných činů z nenávisti je tu zhruba od roku 2014. O úpravě partnerských a rodičovských vztahů se mluví od roku 2008 a o uzákonění manželství od 2017. Výzva mě nepřekvapuje.

Je trpké to říct, ale útok v Bratislavě ukázal, že LGBT je skupina, která čelí ohrožení, diskriminaci a nerovnosti, kterou je potřeba odstranit. Dosud tu byly pohledy, že se tu nic špatného neděje, nikomu se neubližuje. Nyní je tu ale viditelná míra brutality nejvyššího rázu.

Překvapil vás útok v Bratislavě na gay bar?

Vlastně mě to překvapilo. V Česku i na Slovensku se mediálně známé případy agrese proti LGBT lidem objevovaly velice zřídka a nikdy v takovéto míře násilí. Dostupnost palebných zbraní v ČR a na SR je významně přísnější než v USA, kde je takový útok něco, na co jsme více zvyklí. Spíše je překvapující míra té brutality než samotný útok. V posledních několika letech sledujeme rozmach neokonzervatismu.

Poměrně dost se radikalizuje určitá skupina lidí, která je proti většině liberálnějších myšlenek. Velmi významně taková anti­LGBT či antigenderová hnutí podporuje třeba premiér Viktor Orbán v Maďarsku nebo polská vláda. Významně to zesiluje populistické vlády, které používají LGBT lidi jako nějaký jednoduchý terč. LGBT komunita nemá velké politické či veřejné zastání, třeba na Slovensku je míra homofobie ve společnosti poměrně vysoká.

Je to kvůli tomu, že Slovensko je křesťansky založené?

Určitě. Církev římskokatolická svým konzervativním postojem vytváří náladu, která je silně negativní. Jenže i národovecké organizace, hnutí, případně politické strany používají LGBT lidi jako externí nepřátele financované z Bruselu či z Ameriky, kteří tu budou nastolovat vládu něčeho, co je zvrácené.

Vrací se do toho aspekt, který z toho nikdy nevymizel, tedy zvrácenosti, divnosti, nepřirozenosti, podivnosti, který se spojuje s trans lidmi či homosexuály. To probouzí u velké části lidi zhnusení, nechuť či odpor. Ačkoli jich mnoho z nich nikoho LGBT nezná, protože se tato komunita snaží většinou být neviditelná, aby se nevystavovala negativním reakcím.

Může se takový útok stát i v Česku?

Asi může. Otázka je, nakolik byl ten pachatel radikalizovaný v názorech či měl psychické problémy, které si vyřešil tímto způsobem. To, že byl silně homofobní, by mohlo být i nějaké přenesení problémů.

Zbloudilý střelec se v Česku také může objevit. Doufám, že v České republice je dostupnost palných zbraní natolik omezená a kontrolovaná, že by k nim neměl přístup někdo, kdo by tak řešil svou frustraci. Předpokládám, že Češi jsou liberálnější, více otevření a radikální proudy nenásledují ve velkém. I když i tady je přítomná radikalizace, o kterou se snaží třeba Volný blok či do značné míry SPD.

Politici tedy k homofobii přispívají?

Nepřátelské a strach vyvolávající negativní výroky politiků, například jak Tomio Okamura řekl, že by radši skočil z okna, kdyby měl dva muže za rodiče, legitimizují takové nepřátelské a neinformované postoje. Někdo tak může mít pocit, že je to v pořádku být nepřátelský vůči LGBT lidem, když to tak dělají i politici. V Česku ale LGBT lidi nebývají předmětem otevřené politické nenávisti. Jsou tu ale skupiny, které jsou proti nim nevraživé.

Přesto v České republice určitá agrese vůči LGBT komunitě je, například v roce 2019 při pochodu Prague Pride byly do davu na Střeleckém mostě stříleny římské světlice.

V tu chvíli jsem u toho byl a viděl jsem to. Někdo kolem procházel na mostě a začal světlicemi střílet na ostrov. Trefil vlajku, která začala hořet, a pálil mezi lidi. Nezpůsobil tehdy naštěstí žádné zranění. Samozřejmě, lidé dělají různé věci a své frustrace, problémy či představy o světě, které jsou narušovány někým jiným, třeba i jen zdánlivě, mají tendenci řešit násilím.

Jaký může mít slovenský útok dopad na českou LGBT komunitu?

Hodně lidí, kteří byli skrytí, se bude chtít angažovat a podporovat aktivity pro zrovnoprávnění. U některých to povede ke strachu a k většímu skrývání. Hlavně pro mladší generaci, která prochází coming outy (oznámení své neheterosexuální orientace okolí, pozn. red.), to může být impulzem, že jací jsou, není žádoucí ve společnosti. LGBT komunita, obzvláště transsexuální lidé, je kvůli odmítání společností více náchylnější k negativním jevům a je u ní velká míra sebevražednosti.

Chystá vládní výbor pro sexuální menšiny legislativu na ochranu LGBT?

Ano, dlouhodobě usilujeme s organizací In IUSTITIA, aby sexuální orientace byla zařazena jako specifický motiv nenávistných trestných činů. Vůči tomu se dlouhodobě brání ministerstva spravedlnosti a vnitra s tím, že je to obsaženo v jiných zákonech, ale tam je nižší sazba než u činů motivovaných etnicitou nebo vyznáním.

Výbor pro sexuální menšiny už za vládní zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové (ANO) připravil strategii pro vyrovnávání důstojnosti a rovnosti LGBT lidí v České republice. Měla projít vládou Andreje Babiše (ANO), ale kvůli blížícím se volbám nikdy nebyla projednána. Je tam 73 různých opatření, která se netýkají pouze partnerských vztahů, ale i dostupnosti sociálních a zdravotních služeb či právě navýšení trestní sazby u násilí vůči sexuální menšině.