Článek Hitler – gentleman se našel, ale všechno je jinak

Následovala ostrá mediální přestřelka, kdy byl obviňován, že si údajný Peroutkův výrok účelově vymyslel, což Zeman vehementně popírá a článek s tímto titulkem od té doby bez úspěchu hledá jeho mluvčí Jiří Ovčáček a záležitostí se už měsíce zabývají soudy. Zeman dokonce vypsal za nalezení článku odměnu sto tisíc korun.

Jak se nyní ukázalo, článek s takovým titulkem v té době skutečně vyšel, ale ne v Peroutkově Přítomnosti, ale v Rudém právu, a nejenže neoceňoval Hitlera, ale naopak odsuzoval útok pravicového agrárního deníku Venkov proti národním socialistům, k nimž měl Peroutka blízko.

„Na text jsem náhodou narazil už před mnoha měsíci v Národním archívu, když jsem bádal v pozůstalosti československého legionáře pana Vodičky,“ řekl Právu přední český historik docent Jan Galandauer (80).

„A jak jsem prověřoval zdroje, dostalo se mi do rukou Rudé právo z 24. února 1937. Nafotil jsem si text, jen pro zajímavost. Jenže s technikou moc neumím a snímek si kamsi založil,“ dodal.

Přiznává, že Peroutkovu kauzu vnímá spíš okrajově. Ovšem představa, že by mohl od prezidenta dostat vypsanou odměnu, ho zaujala. „Řekl jsem si: ha, konečně mi k něčemu vysedávání v archívech bude. Sto tisíc! Osud mě odměnil,“ řekl Galandauer.

„Pak mi ale došlo, že článek Hitler – gentleman nenapsal Peroutka, uklidnil jsem se a přestal vše řešit.“

V Národní knihovně ČR v pražském Klementinu jsem v Rudém právu z 24. února 1937 skutečně text s titulkem Hitler – gentleman, čeští nár. soc. – piráti! našla. Vyšel jako reakce na tvrzení pravicového Venkova, který o den dříve – 23. února 1937 – v úvodníku Gentlemani a piráti popsal atmosféru vojenského sjezdu v Berlíně očima československých legionářů, kteří na něj byli pozváni.

V rámci programu se setkali rovněž s Adolfem Hitlerem, jehož označili za příjemného muže, bez jakéhokoli zájmu rozpoutat válku, neboť by to pro Evropu – cituji: „znamenalo naprosté zničení kultury“.

A aby bylo vše ještě zamotanější, i zmíněný Venkov zážitky legionářů cituje z periodika, Národního osvobození. Úvodník Venkova nicméně vyvolal koncem února 1937 na československém mediálním trhu slovní přestřelku, do níž se zapojilo hned několik redakcí. Není divu.

Nepodepsaný autor Venkova v něm obdivoval třeba znak Hitlerových SS, lebku s hnáty (odtud ti piráti), v závěru vyzval, aby občané nepodléhali státní, případně levicové propagandě a udělali si svůj úsudek na německý stát sami. Konkrétně pak útočil na sympatizanty Československé strany národně sociální (ČSNS) a komunisty.

Napadení se do Venkova následující den, 24. února 1937, ostře pustili. Nejkritičtěji se vymezilo právě Rudé právo, list KSČ. Hned v nadtitulku svého textu na první stránce (vlevo dole!) nenechal autor nikoho na pochybách, Zněl: Neslýchaná provokace „Venkova“ a následoval titulek Hitler – gentleman, čeští nár. soc. – piráti!

Samotný text reaguje na zmíněné oslavné ódy Venkova na Třetí říši. Píše se v něm mimo jiné: „A smysl i titul článku je, že Hitler je gentleman – a čeští národní socialisté jsou piráti. Podle pana Vraného (šéfredaktor Venkova) je Hitler gentleman!“

Komunistické noviny se tehdy otevřeně zastaly ČSNS, a tedy i státní politiky, neboť do této strany patřil i prezident Edvard Beneš. A v mnohém s ní sympatizoval rovněž Ferdinand Peroutka.

Rudé právo pak v textu označilo tvrzení Venkova o německých sympaťácích za nesmysl: „V úvodníku Venkova promluvilo jasně srdce reakce. Srdce té ,vlastenecké‘ české reakce, která pěje ódy na Hitlera a neslýchaně sprostým způsobem se obrací proti českému tisku, proti českým lidem, kteří si dovolili kritisovati vládce Třetí říše.“

Objevená fakta jsem následně konzultovala s několika historiky, odborníky na mediální svět První republiky. Do jednoho se shodli, že Peroutka větu o Hitlerovi gentlemanovi nikdy ve své Přítomnosti, jak tvrdil prezident, nenapsal. Podobné názory mu byly bytostně cizí. Navíc ji mnozí z nich po vypuknutí kauzy důkladně pročetli.

Podobné výroky jako ten z Venkova v české meziválečné společnosti skutečně zaznívaly a výrazně zesílily v tzv. Druhé republice. Galandauer k tomu uvádí: „Myslím si, že Zeman měl při svém projevu spíše v hlavě obecnou náladu mezi intelektuály v Druhé republice. Mnozí po Mnichovu kolísali, zářným příkladem byli mnozí katolíci.“

Autorem proněmeckého textu Gentlemani a piráti ve Venkově by podle něj mohl být šéfredaktor listu Josef Vraný. „Avšak kdo ví. Články se tehdy nezřídka nepodepisovaly. Ale obecné vyznění obsahu pro mě překvapením není. Agrárníci přistupovali k Německu velmi vstřícně,“ dodal.

Mohlo dojít u sečtělého a svou pamětí chlubícího se Miloše Zemana k takové záměně? Podle mne ano. Domnívám se, že když v Klementinu před více než třiceti lety, jak tvrdil, seděl a studoval dobový tisk, společně s Přítomností, kterou řídil a vydával jím napadený Peroutka, pročítal mimo jiné také tehdejší Rudé právo a vjemy ze studia se mu nejspíš časem pomíchaly.

Na titulek Hitler – gentleman, čeští nár .soc. – piráti! sedí totiž vše, co po propuknutí sporu o pravost výroků k Peroutkovi Zeman popisoval.

Byl opravdu publikovaný velmi výrazně vlevo dole na titulní straně, jen místo v roce 1936, jak ho datoval, vyšel o rok později. Přizná si teď prezident svůj omyl?

V celé kauze stále probíhá vleklý soudní spor, v němž se Peroutkova vnučka dožaduje na Hradu omluvy za poškození dobrého jména svého dědečka. Zatím se jí i přes rozsudky soudů nedočkala.