Článek
K získání takových citlivých dat je třeba jen občanka, pár set korun na poplatky, dojet do úřadu katastru nebo tam někoho poslat, když zájemce nechce figurovat v evidenci žadatelů, a tam nadiktovat jméno zjišťovaného. Není nutné znát ani jeho rodné číslo.
Žadatel, což může být kdokoli, dostane vše na počkání nebo do druhého dne, je-li stránek s údaji více. Katastr je výkladní skříň citlivých dat většiny lidí, aniž ti o tom tuší. Ze zákona.
O riziku nic netuší
Riziku zneužití citlivých údajů, vytažených podle jména z katastru, jsou přitom vystaveni především právě lidé, kteří o tom nemají ani páru.
Naopak ti, kteří mají motivaci před někým své nemovitosti chránit, protože vědí, že je někdo může vydírat, nebo jim prostě závidí soused, se většinou už předem zařídili tak, že vlastnictví nemovitostí skryli pod takzvané právní štíty, například svěřenské fondy.
Paradoxní je, že vlastník, který je předmětem detailního zjišťování třeba ze strany souseda nebo znepřáteleného obchodního partnera, přitom o tom ani neví, neboť neexistuje povinnost ho informovat, natož aby vydání listin bylo podmíněno souhlasem vlastníka.
Ti, kteří vědí, že všechno podstatné lze zjistit na katastru, své vlastnictví přikryjí právním štítem.
Jen na vysvětlenou: nejde o každému známé internetové nahlížení do katastru podle adresy či čísla parcely, které je potřeba, když člověk kupuje byt nebo hlídá nemovitost před podvodem. Zde je řeč o tom, že komukoliv, kdo předloží občanku, katastr bez omezení sdělí, co všechno daný člověk vlastní, včetně nabývacích listin, kde jsou citlivá data obsažena.
Zájmem vyhledávání nemusí být daná nemovitost, ale konkrétní osoba. Katastr je žadateli povinen vydat nejen přehled, jaké všechny nemovitosti člověk vlastní, ale i kupní, darovací smlouvy či rozhodnutí o dědictví.
Úřad: Vlastníci by o tom měli vědět
Přitom čísla účtů, rodná čísla, rukopis podpisu, adresy bydliště, finanční částky či přehledy, jaké nemovitosti člověk vlastní, jsou data citlivá.
„Pochopitelně se nabízí otázka, jakým způsobem lépe upravit nahlížení do listin, aby byla naplněna zásada publicity katastru a zároveň chráněno právo na ochranu soukromí fyzických osob, o nichž lze z listin uložených v katastru zjistit mnohdy velmi citlivé informace,“ uvedl pro Právo mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Tomáš Paták.
Úřad se podle něho nyní pokouší změnit zákonnou praxi tak, aby alespoň vlastník nemovitosti měl možnost dopátrat se osob, které nahlížely do listin k nemovitosti v jeho vlastnictví. „V tuto chvíli totiž podle našich informací katastr neposkytuje konkrétní identifikační údaje těchto nahlížejících osob,“ potvrdil Paták.
Každý z nabyvatelů nemovitostí by si měl určitě dát pozor, co učiní obsahem kupní smlouvy.
Jinými slovy: katastr komukoliv sdělí vše o vlastníkovi, včetně kupních smluv či rozhodnutí z dědických řízení, ale vlastník se už z katastru nedozví, kdo si o něm tato data nechal vytisknout, a ještě úředně potvrdit. Vlastník nemovitosti nemusí být o tom informován ani v obecné rovině. Žadatelem o přehled vlastnictví a nabývací tituly o někom jiném může být i člověk jen vyslaný za tímto účelem.
Zákon o katastru sice specifikuje, že takto získaná data se nesmí zneužít, a konkrétně specifikuje, k čemu data lze použít, ale to je jen formální požadavek. Vlastník, kterého si takto někdo lustroval, o tom ani neví, a není-li žalobce, není soudce.
„Tato možnost už existuje u nás desítky let. Lze ji využívat k tlaku na někoho druhého, když třeba od někoho chcete parcelu a on vám ji nechce prodat, tak šťouráte, zda něco nezískal výhodně třeba od státu. Nebo při tlaku na ještě vyšší výživné. Ti, kteří vědí, že všechno podstatné lze zjistit na katastru, své vlastnictví přikryjí právním štítem,“ řekl Právu známý pražský právník, který nechtěl být jmenován.
Lze se chránit „právním štítem”
Podle něho jsou takovým štítem třeba svěřenské fondy uzákoněné občanským zákoníkem před třemi lety, kdy zakladateli majetek sice nepatří, ale nepatří ani tomu, v čí prospěch byl fond založen, a samozřejmě ani správci.
Zakladatel fondu si smluvně zajistí správce, aby s majetkem nakládal podle libovůle zakladatele, přičemž smlouva je neveřejná. V katastru pak není zapsán jako vlastník nemovitosti zakladatel fondu, ani správce, ani obmyšlený (třeba děti), ale pouze název fondu. Vlastníkem domu, bytu či parcely je tudíž svěřenský fond, který ale vlastně nevlastní nikdo.
Další „právní štít“ je napsat vlastnictví na s. r. o. a mít v šuplíku smlouvu o jejím převodu na sebe, kdyby kamarád, na něhož je firemní skořápka oficiálně vedena, zemřel.
Separátní smlouva?
„Každý z nabyvatelů nemovitostí by si měl určitě dát pozor, co učiní obsahem kupní smlouvy. Některé údaje lze vložit třeba do separátní dohody, která povinnosti založení do sbírky listin podléhat nebude,“ řekla advokátka Gabriela Jiráková z bpv Braun Partners.
Je to hezká rada, ale kupní cena by měla být v kupní smlouvě, stejně tak adresy a čísla účtů, protože to zase zajímá finanční úřad, a část kupní ceny řešená separátně by se berňáku určitě nelíbila.
„Je otázka, zda – když se tolik diskutuje o ochraně osobních údajů – nezměnit zákon tak, aby ke kupním a jiným smlouvám v katastru podle jména měl přístup jen finanční úřad či soud, a ne kdokoliv z ulice nebo aby o tom vlastník byl aspoň informován,“ zamyslel se právník.