Cítil se osamělý, chtěl se oběsit. Zachránili ho rodiče

„To období bylo pro mě hrozně těžké. Cítil jsem odpor vůči sobě, neměl se rád, necítil jsem lásku od svého okolí. Připadal jsem si osamělý a neměl chuť žít. V té době jsem užíval omamné látky a byl ve velkých depresích,“ svěřil se Právu Martin.

Nadměrné užívání marihuany jeho stavu nepomohlo, právě naopak. „Už mě nebavilo být v takových stavech a trápit se. Vzal jsem provaz, udělal si oprátku a šel na půdu, kde jsem se chtěl oběsit. Ještě předtím jsem napsal rodičům dopis na rozloučenou. Díky němu mě včas našli,“ popsal Martin.

Se svými problémy se Martin nikdy nikomu nesvěřil. Bál se. Ve chvíli, kdy se snažil oběsit, si rychle uvědomil, že to, co dělá, je možná chyba. A pak přišla tma. „Pamatuji si, že jsem byl v šoku. Na rodiče jsem se pak nemohl ani podívat, mrzelo mě, že mě vidí v takovém stavu,“ zavzpomínal Martin na nejtěžší chvíle.

Martin skončil na psychiatrickém oddělení Fakultní nemocnice v Motole. „Byl jsem tam dva měsíce. Nasadili mi prášky, které jsem užíval do 19 let. Poznal jsem tam spoustu skvělých lidí. V době, kdy jsem se zotavoval, jsem byl najednou úplně někdo jiný. Najednou jsem byl kluk bez stresu. Člověk by nepoznal, že mi vlastně něco je,“ popsal Martin.

Na jeho cestě mu pomohla rodina i kamarádi. „Vyčítal jsem si, co jsem udělal, ale díky rodině a přátelům, kteří při mně stáli a kterým jsem neskutečně vděčný, jsem najednou cítil lásku a přicházel na smysl života. Začal jsem pracovat sám na sobě a u psychiatra jsem od té doby nebyl,“ uzavřel svůj příběh Martin, který se nyní omamným látkám vyhýbá.

Poslední zpráva Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti ukazuje, že v roce 2021 konopné látky užilo 25,3 procenta lidí ve věku 15 až 24 let. Souvislost se sebevraždami mezi mladými není známa.

Nicméně to, že jsou dospívající a mladí dospělí sebevraždami více ohroženi, se podle psychologa Tomáše Holcnera ukazuje ve výzkumech dlouhodobě. „Osobnost mladých lidí se vytváří a současně jsou vystaveni nárokům života. Mnohem snadněji se může stát, že podlehnou intenzivním emocím, které se v reakci na nějakou frustraci nebo zklamání objeví,“ popsal psycholog Právu.

Mezi znaky toho, že člověk uvažuje o sebevraždě, mohou být podle něj úzkostné nebo depresivní stavy. „Člověk se více zavírá do sebe nebo má menší zájem o každodenní aktivity. Někdy o tom lidé přímo mluví. Zde ale panuje mýtus, že lidé, kteří o sebevraždě mluví, ji nikdy nespáchají. To ovšem není pravda,“ řekl Holcner.

Ve chvíli, kdy okolí rozpozná, že jejich blízký uvažuje o sebevraždě, doporučuje Holcner brát náznaky velmi vážně. „Je potřeba mluvit o tom, co se s ním děje, nesoudit a nebagatelizovat případné náznaky, že hrozí sebevražda. Je dobré člověka nasměrovat na odbornou péči, která je v Česku dostupná například ve formě krizových center nebo linek důvěry,“ uvedl.

Podle ředitelky Linky bezpečí Soni Petráškové stoupl jen loni počet volajících, kteří hovořili o sebevraždě, o devět procent. Odborníci Národního ústavu duševního zdraví nárůst počtu sebevražd mezi mladými ve věku 15 až 24 let loni zaznamenali. Přesná čísla zatím neuvádějí.