Čistý vzduch? Většina Česka limity nesplňuje

„Zjištění, která máme, ukazují, že většina evropské populace žije v místech, kde jí vzduch více či méně škodí,“ upozornil přednosta plicní kliniky ve FN Hradec Králové Vladimír Koblížek.

Dopady na zdraví jsou podle něj nepopiratelné, ačkoliv není pobyt ve znečištěném ovzduší jedinou příčinou. Patří ale k těm významným.

„Když žije člověk ve špatném vzduchu, tak se ty nejmenší částečky dostávají až do krve, kde poškozují cévy, které následně kornatí,“ vysvětlil Koblížek. „Může to zvýšit riziko infarktu nebo mrtvice,“ upozornil.

U starších lidí to může přispět k rozvoji demence, alzheimera nebo Parkinsonovy choroby. Často dochází k rozvoji plicní rozedmy, chronické bronchitidy nebo těžkého astmatu.

Ovzduší má podle vědců vliv i na rozvoj ADHD u dětí. U žen se také prokázalo vyšší riziko rozvoje rakoviny prsu a plic.

Světová zdravotnická organizace (WHO) šla v apelu ještě dál. „Třetina úmrtí na mrtvici, rakovinu plic a srdeční choroby je způsobena znečištěným ovzduším. To má stejný účinek jako kouření tabáku a mnohem vyšší než například účinky nadměrné konzumace soli,“ tvrdí organizace.

Nejméně 238 tisíc předčasných úmrtí se v EU přičítá jemným částicím, píše Evropská environmentální agentura.

Na vině není v Česku jen průmysl, ale hlavně doprava. „Dlouhodobě znečištění ovzduší měst a městských aglomerací stále ovlivňuje zejména doprava, která je zde dominantním a v podstatě plošně působícím zdrojem znečištění ovzduší,“ uvádí v pravidelné zprávě Státní zdravotní ústav.

V Česku je dlouhodobě vystavena překročení imisních limitů asi pětina obyvatel.

I dobře míněný pohyb venku tak podle přednosty nemusí být v čase dopravních špiček pro zdraví tak velkým přínosem. Rizikům se vystavují i ti, kteří žijí u silnic dlouhodobě. „Když žije v takové oblasti těhotná žena, tak riziko, že porodí předčasně nebo bude mít novorozenec nízkou porodní váhu, je vyšší,“ dodal Koblížek.

Stěhovat se kvůli tomu ale bude málokdo. Lidé by proto měli spíše myslet na to, kdy a za jakých podmínek se venku pohybují. Změnit by se měl podle Koblížka i přístup k dopravě jako takové.

„Zlepšení vzduchu, který vdechujeme, se dá udělat třeba tím, že se změní koncepce politiky. Třeba u toho, jak se přepravují po železnici náklady po České republice. Kdybychom měli elektrické vlaky a nejezdily kamiony tranzitem přes ucpaná města, tak to bude ideální,“ míní Koblížek.

Situace se zlepšuje, což potvrzují i data Českého hydrometeorologického ústavu. Svůj podíl na tom mají i legislativní změny, které se týkají emisních limitů při spalování nebo vytápění domácností. Vláda například omezila používání starých kotlů, které musí lidé vyměnit za nízkoemisní.

Nejhůř je na tom dlouhodobě střední Evropa a severní Itálie. V Česku je nejhorší situace v průmyslovém Moravskoslezském a Olomouckém kraji, ale také v okolí Brna nebo v Polabí.

Problém s kvalitou vzduchu se ale netýká jen velkých měst. Vliv má i vytápění na menších obcích, kde se však koncentrace příliš nezjišťují. Stejně tak se do kvality vzduchu promítají klimatické změny a počasí, zejména dlouhodobá letní období sucha.

Podle Státního zdravotního ústavu byly poslední tři roky z hlediska kvality ovzduší příznivé.