Církve podaly tisíce žalob, vysoudily jen zlomek polí a lesů

Zákon měl znamenat definitivní rozluku státu s církvemi, ale rozchod byl složitější, protože církve – hlavně katolická a její řády – se začaly zejména se státem soudit o sporné majetky, hlavně o lesy a pole.

Uspěly však jen ve zlomku případů. Naopak úřady většinu sporů, které jsou z velké většiny už ukončeny, vyhrály. Nejvíce soudních pří vedl Úřad pro zastupování státu ve věcích majetkových (ÚZSVM), který vyhrál 1106 soudů z 1301 uzavřených sporů. Tedy v 85 procentech případů.

Ještě 195 jich zbývá dořešit. Skoro pět set sporů vedly církve se státním podnikem Lesy ČR, jehož právníci byli úspěšní ve 363 přích z 475, tedy v 75 procentech.

Podle generální ředitelky ÚZSVM Kateřiny Arajmu církve měly malou úspěšnost hlavně proto, že žalovaly stát o majetek, aniž naplňovaly podmínky stanovené restitučním zákonem.

„ÚZSVM ve většině případů nemohl majetek žalující straně vydat, neboť nebyla splněna podmínka tzv. funkční souvislosti (tzn. že církev neprokázala, že majetek potřebuje ke své činnosti – pozn. red.), nebo že žalující strana v rozhodném období již nebyla vlastníkem daných nemovitostí,“ řekla Právu Araj­mu.

Jako příklad uvedla spor s Českou provincií Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, což je nástupce Řádu německých rytířů. Řád mj. požadoval vrátit dům v Bruntále, kde sídlí Katastrální úřad. Řád byl sice jako vlastník zapsán v Zemských deskách opavských, ale dokazováním u soudu se ukázalo, že v rozhodném období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 vlastníkem už nebyl. Německý řád totiž zrušil za války Hitler.

„Vlastnické právo k nemovitostem pozbyl právními úkony v době německé okupace,“ uvedla Arajmu. Dodala, že po válce řád už neprovedl vklad vlastnického práva do pozemkových knih a podle zákona tak není oprávněnou osobou.

V jiném případě se podařilo úřadu přesvědčit Okresní soud v Brně, že žaloba farnosti z Rosic u Brna je mimo realitu. Farnost totiž absurdně požadovala vydání pozemků, na nichž byla jediná přístupová cesta a parkoviště pro rodinné a rekreační domy. Zdůvodnila to tím, že jsou nutné pro přístup k zemědělské půdě, kterou farnost získala v restitucích.

„Na návrh ÚZSVM byl proveden důkaz ohledáním místa samého, kdy bylo zjištěno, že násep komunikace je natolik svažitý, že sjezd zemědělské techniky vylučuje a že přístup na zemědělský pozemek je na zcela jiném místě. Pod tíhou provedeného důkazu pak vzala farnost žalobu zpět a řízení bylo zastaveno,“ popsala Arajmu.

Nejvíc žalob podle ní podaly římskokatolické farnosti v rámci celé České republiky. „Jednalo se celkem o 679 žalob, úspěšné byly pouze ve 112 případech. Dalším subjektem pak byl Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou, který podal celkem 154 žalob, přičemž úspěšný byl pouze v 18 případech,“ dodala ředitelka úřadu.

Církve se soudily celkem se čtrnácti státními úřady a ministerstvy a také s kraji a obcemi. Podle statistik ministerstva kultury soudy za posledních deset let řešily 4108 sporů církví a státu a z toho 3381 je jich u konce. Část sporů vedl ÚZSVM za některá ministerstva, státní pozemkový úřad a obce, byly vykázány duplicitně, takže reálně jich bylo kolem tří tisíc.

Podle Arajmu to byla pro státní správu velká porce práce navíc. „Předmětem církevních sporů bylo více než 10 tisíc nemovitostí, což představovalo zvýšenou zátěž pro ÚZSVM,“ poznamenala Arajmu. Dodala, že v současné době tvoří církevní spory už jen velmi malou část v celkovém počtu sporů, které úřad vede.

Církve se v soudních tahanicích domáhaly nejen vydání polí, lesů nebo domů, ale také často inventářů a uměleckých předmětů. Část žalob byla tzv. určovacích, kdy církve žádaly, aby soud určil, že majitelem nemovitosti je stát, a nikoli obec nebo osoba, na kterou ji v minulosti stát v rozporu s tzv. blokačním paragrafem převedl. Kdyby soudy tyto majetky přiřkly státu, mohly by je podle restitučního zákona církve po státu vymáhat.