Článek
Častým problémem je ale také to, že i když majitelé psům čip pořídí, nikam ho už nezaregistrují a v případě ztráty je téměř nemožné určit, komu zvíře patří. Zákon totiž nařizuje čipování, ale registraci v některé z databází už nikoliv.
Majitelé často nevědí, že si čip mají sami zaregistrovat do některé z databází
„Od začátku roku do konce května bylo při 90 kontrolách zjištěno, že chovatelé neměli psa očipovaného. Kontrol v chovech psů bylo v uvedeném období provedeno zhruba 900. Významná část kontrol je ale prováděna na základě podnětu či se jedná o opakovanou kontrolu problematického chovatele, rozhodně z toho tedy nelze vyvozovat, kolik chovatelů neočipovalo,“ sdělil Právu mluvčí veterinární správy Petr Majer.
Deset databází
Pokud se zjistí, že majitel psa mikročipem neoznačil, hrozí mu ve správním řízení pokuta až 50 tisíc korun. „Pokuta se obvykle pohybuje v řádu tisíců korun. Záleží však, jestli se pochybení v čipování spojí s dalšími prohřešky, jako je například chybějící očkování proti vzteklině atd.,“ dodal mluvčí. Navíc pokud pes není očipovaný, může se na něj pohlížet, jako by nebyl očkován proti vzteklině, přestože v průkazu očkování zaneseno má a je platné.
V Česku se šíří nové druhy klíšťat. Vědci prosí veřejnost o pomoc
Ideální by bylo zjistit počet očipovaných psů z centrálního státního registru, ten ale neexistuje. Podle Majera se s ním počítá, přesná podoba zatím není jasná. „Myslíme si, že očipovaných je 90 procent psů, ale jde jen o odhad. Problémem je, že tato data se kvůli absenci centrální evidence nikde nesbíhají,“ uvedla prezidentka Komory veterinárních lékařů Radka Vaňousová. Změnit by se to mělo na základě novely veterinárního zákona od roku 2022.
Útulky a odchytové služby tak nyní musejí procházet více než deset databází, což může být obtížné a zdlouhavé. Často to může také skončit neúspěchem, protože když odchytová služba pomocí čtečky získá kód a ten není zaregistrovaný, nedokáže ho přiřadit k majiteli. Na podobný problém často naráží například útulek v pražské Troji, který zřizuje městská policie.
„Často se stává, že když sociální organizace očipují psy bezdomovců, tak si je zaregistrují na sebe, a tedy toho majitele stejně nenajdeme. Ani ta organizace často neví, kde se ten člověk zdržuje,“ řekla Právu zaměstnankyně útulku.
Za poslední měsíc pak podle ní ze zhruba 70 nalezených psů nebylo označeno mikročipem asi dvacet. Praha jako jedno z mála měst má povinnost označovat psy čipem nebo tetováním už roky, drtivá většina pražských pejskařů to dodržuje. Podle magistrátních dat z konce loňského roku bylo evidováno 86 033 psů a víc než 74 tisíc z nich bylo označeno čipem, zbytek tetováním či kombinací obou způsobů.
Rebelie, nebo nevědomost?
Podle jedné z operátorek Národního registru majitelů zvířat, který v Česku funguje nepřetržitě už 25 let a řadí se k nejstarším, lidé často své psy v databázích neregistrují kvůli nevědomosti nebo nespokojenosti se systémem.
Povinný čip nepomůže najít ztraceného psa, chybí státní registr
„Kromě růstu těch registrovaných stoupá i počet nalezených psů, jejichž čip není nikde zaregistrován. Majitelé od veterináře často odcházejí bez informace, že si čip mají sami zaregistrovat do některé z databází. Anebo jsou na celý systém natolik naštvaní, že registraci odmítají. Když si veterinář za aplikaci vezme několik stovek, pak majitel už odmítá zaplatit za registraci, protože má pocit, že už zaplatil dost,“ dodala.
Část registrů, včetně toho výše uvedeného, je totiž placená a stát nemůže lidi k registraci za současného stavu nutit. Důvodem plateb jsou poskytované služby, například nonstop podpora, aby se v případě zaběhnutí dostal mazlíček co nejdřív domů a nemusel strávit v útulku víc času, než je třeba.
„Majitelům doporučujeme zaregistrovat psa do co nejvíce databází. Po zaregistrování čipu také není od věci ověřit si přes aplikaci Animal Breath (prohledá všechny dostupné databáze najednou), že číslo čipu je v registrech dohledatelné,“ upozornila Ája Černá, předsedkyně spolku Dočasky.cz, jež se stará o opuštěné psy.