Hlavní obsah

Cimrman by se divil

Novinky, Jan Keller

Tomáš Ježek je jistě sečtělý člověk. Tím více překvapuje, že se posledních patnáct let odvolává ve své argumentaci téměř jen na jednu knihu a jediného autora, jako kdyby už zase neexistovala možnost vybrat si mezi dílčími a vždy nutně omezenými pohledy. Dogmatismus se tomu říká. Dogmatismus může být hrozivý, anebo směšný. Ten Ježkův patří naštěstí do druhé kategorie.

Foto: Josef Zajíc

Český Těšín 13.10.2016. Návštěva Protidrogového vlaku.

Článek

Na stránkách Práva dne 20. září vyslovil něco, co by se dalo nazvat "Ježkovým pravidlem". Jeho poučka zní: Kradení lyží, peněz i mobilů je důsledkem padesáti let neúcty k soukromému vlastnictví. Neúctu k soukromému vlastnictví mají na triku socialisté.

Díky Tomáši Ježkovi bude nyní moci společenská věda vysvětlit řadu jevů, se kterými si zatím nevěděla rady. Například ve Spojených státech stoupl počet vězňů odsouzených především za majetkové trestné činy mezi léty 1975 až 1995 z 380 tisíc na více než milión a půl. Dnes je ve Spojených státech 645 vězňů na sto tisíc obyvatel, což je šest až desetkrát více než v evropských zemích.

Sociologové zatím vysvětlovali tento jev tím, že strmý nárůst počtu uvězněných je projevem přechodu USA ze sociálního státu na penální stát. Lidé, kteří by v Evropě byli většinou dlouhodobě nezaměstnaní a pobírali nejrůznější sociální dávky, jsou v USA jednoduše ve vězení. Jsou to většinou mladí, málo kvalifikovaní příslušníci nebělošských menšin.

Díky Ježkovu pravidlu však nyní spolehlivě víme, že v USA se jedná prokazatelně o vzestup kriminality způsobený patrně socialistickými vládami, Reaganem počínaje a Bushem konče. Pokud by byla Nobelova cena udělována i v oblasti sociální patologie, Tomáš Ježek by byl horkým kandidátem.

Vezměme jiný příklad. Ve Francii si badatelé lámali hlavu nad tím, jak nerovnoměrně se vyvíjejí různé typy kriminality. Sebastian Roché publikoval letos v Paříži práci s názvem "Politická sociologie nejistoty", kde se snaží vysvětlit, proč mezi léty 1950 až 1970, tedy v době, kdy rostla prosperita, rostl zároveň prudce počet deliktů proti majetku. V osmdesátých a devadesátých letech, kdy se společnost sociálně výrazně diferencuje, roste nejdynamičtěji naopak počet násilných trestných činů. Majetkové delikty v té době narůstají mnohem pomaleji.

Díky Tomáši Ježkovi je dnes už zbytečné přejímat nepřesvědčivá vysvětlení francouzského odborníka. Ježkovo pravidlo nám otevřelo oči. V padesátých a šedesátých letech 20. století dominovala ve Francii socialistická ideologie, takže se kradlo všechno, snad s výjimkou mobilů. V devadesátých letech konečně převládla linie pravicová, takže se krade méně a už se jenom vraždí.

Domnívám se, že originalita Tomáše Ježka coby myslitele je nezpochybnitelná. A nesouhlasím se závistivci, kteří budou tvrdit, že také tzv. Ježkovo pravidlo jako mnoho jiných věcí u nás bylo vytunelováno, neboť ho jako prvý formuloval jiný vynikající středoevropan Jára Cimrman na podzim roku 1911 při svém druhém odchodu z Vídně.

PRÁVO 24. září

Související témata:

Výběr článků

Načítám