Článek
Senát pod vedením Josefa Fialy a soudce zpravodaje Jiřího Zemánka se zabýval sporem, v němž společnost podala návrh na nařízení exekuce. Tu obecné soudy zamítly, protože rozhodčí doložka v jedné z částí nesplňovala požadavek transparentnosti, konkrétně „neobsahovala transparentní pravidla pro určení rozhodce”.
Kvůli tomu ji soudy označily za celkově neplatnou.
„Ústavní soud se s tímto výkladem neztotožňuje, a naopak má za to, že obecné soudy jím porušily právo oprávněné obchodní společnosti na soudní ochranu,” konstatoval s tím, že podle jeho názoru soudy postupovaly formalisticky. Měly dát přednost výkladu, který nezakládá neplatnost rozhodčí doložky jako celku.
ÚS nesdílí ani názor Nejvyššího soudu, že by „částečná neplatnost ujednání o určení rozhodců” měla vést ke zneplatnění celé rozhodčí doložky.
„Obecně lze shrnout, že jedním ze základních principů výkladu smluv je přednost výkladu, který neplatnost smlouvy nezakládá, jsou-li samozřejmě oba výklady možné,” konstatoval ÚS s tím, že tento princip platí i pro rozhodčí doložky, a zdůraznil, že soudy musí vždy přihlížet i ke konkrétním okolnostem případu.