Chvojka: Třetina ČSSD váhá, zda do vlády jít. I já

Myslím si, že ano. Ve finále budou právě ministři realizovat náš program. Jsem rád, že jsme se jména dověděli.

On si ale nešel pro svolení, jsem toho názoru, že šel jména panu prezidentovi představit. Je dobře, že si na jménech trvá, protože my tu nemáme prezidentský systém, aby si prezident vybíral své ministry. Máme parlamentní systém, vláda je odpovědná Sněmovně.

Já to nechci hodnotit. Výběr jmen a odpovědnost za ně je na předsedovi každé koaliční strany. Věřím, že pan Toman bude kvalitním ministrem zemědělství.

Marginálně možná ano. Ale nemyslím si, že by většina členů hlasovala podle toho, jestli se jim někdo líbí nebo nelíbí.

Ať už referendum dopadne jakkoliv, obávám se, že ta většina bude velmi těsná. Bylo by nešťastné a pro stranu zničující, pokud by ta část ČSSD, která se svým názorem o pár procent prohraje, v sobě měla hořkost a snažila by se v boji pokračovat. Snad mají všichni straníci pud sebezáchovy a tuší, že by nás to jako stranu zničilo.

Jsem rád, že mají kolegové svůj názor. Vadí mi jen jediná věc, nemám rád, když naši straníci neřeší věci v rámci diskuse se členy, ale navenek. To je zhouba naší strany, my se pořád různě hádáme a řešíme věci přes Facebook.

Neupírám kolegům právo říct si svoje. Možná by bylo bývalo dobré – ale to už je z kategorie co by kdyby – kdyby se do vyjednávacího týmu přidal předseda senátorského klubu Petr Vícha. Možná by mu potom některé věci nevadily tolik, jak vadí.

Přiznám se, že nemám. V podstatě to kopíruje situaci v naší straně. V úterý jsem měl schůzku se straníky v Pardubicích, ve čtvrtek ve Svitavách. Na obou schůzích bylo nějakých 50 nebo 60 lidí. V podstatě třetina lidí byla jasně pro vstup do vlády, třetina jasně proti vstupu a třetina, mezi kterou patřím i já, váhá a není si jistá, jak bude hlasovat. Ale to rozhodnutí bude muset udělat. V mém případě to bude 28. května v místní organizaci v Chrudimi.

K hlasovací urně půjdu. A jako předseda ČSSD v Pardubickém kraji apeluji na všechny naše místní organizace, aby svolaly jednání k hlasování o vládě a aby každý člen, který má právo vyjádřit se, aby toho využil.

Vystoupím. Ale doba, kdy vedoucí straníci nutili řadové členy k tomu, jak mají hlasovat, je pryč. Já říkám ze svého pohledu plusy i minusy toho být či nebýt ve vládě, ale ve finále se každý rozhodne sám. Diskuse je po mnoha letech v ČSSD velmi živá, taková atmosféra u nás dlouho nebyla. Ve finále jsem za to rád, že se strana probudila.

Referendum je o tom, zda do vlády vstoupíme či ne, není to o osudu vyjednavačů. Doby, kdy poslové špatných zpráv byli popravováni, jsou pryč.

To bych neřekl. Pan Zaorálek je předsedou zahraničního výboru, což je prestižní funkce, Milan Chovanec je místopředsedou bezpečnostního výboru, a co se týče Bohuslava Sobotky, tam musím tvrdě vyvrátit to, že byl vypuzen. Bylo to jeho rozhodnutí, ke kterému směřoval od chvíle, co se v říjnu sečetly volební výsledky. Nebyl spokojen, hledal se. Mě mrzelo, že odchází, spíš jsem čekal, že se dá do kupy a bude pracovat.

Mě to neovlivňuje tak silně jako zmíněné kolegy, protože jsem ve vládě byl jen něco málo přes rok. S Andrejem Babišem jsem se potkával v podstatě jen půl roku, protože skončil na konci května. Já jsem se s ním nestřetával tak silně, nehraje to u mě takovou roli.

Pokud si dobře pamatuji, tak většina z členů klubu, kteří mají problém jít do vlády, řekla, že se podřídí názoru, který vyhraje v referendu. Pokud zvítězí názor do vlády jít, jsem připraven si s každým poslancem sednout a probrat s ním to, jak chce hlasovat. A budu se ho snažit přesvědčit, že je potřeba respektovat většinovou vůli strany.

Nebyl jsem členem vyjednávacího týmu, nemůžu říci, o čem se tam licitovalo a jak hluboká a náročná byla diskuse o jednotlivých věcech. Samozřejmě bych uvítal, kdyby tam ve finále bylo to, o čem jsme mluvili dlouhé měsíce, že ve vládě nesmí sedět trestně stíhaná osoba. Ale to by zbortilo celý koncept vlády, která má naději na vznik.

Ustanovení, že prvoinstančně odsouzená osoba v přiměřené době odstoupí, je do jisté míry náhražka. Přiměřená doba je podle kolegy Hamáčka týden. Na druhou stranu jako právník vím, jak dlouho trvá trestní řízení, a může se stát, že verdikt soudu v první instanci může být záležitost až příštího volebního období.

Pravda je, že tato pojistka je nevymahatelná a musíme věřit Andreji Babišovi, že to, co podepíše, dodrží. Někteří kolegové sice po zkušenostech s ním tvrdí, že slovo nedrží, ale já věřím, že se poučil a do budoucna mu budeme moci věřit.

Snažím se. Mám k němu velmi proměnlivý vztah. Koukám na to tak, že pokud by o společnou vládu s námi nestál, tak s námi nevyjednává. Myslím si, že je to z jeho pohledu spíš rozhodnutí rozumem než srdcem. Kdyby se rozhodoval srdcem, tak by šel do vlády s SPD a KSČM a je jedno, jestli ve formě přímé spolupráce, nebo tolerance. Ale rozum mu říká, že nemůže, protože by mu to ublížilo na Západě a v rámci EU.

Bojím se jen jedné věci. Ve vládě Bohuslava Sobotky, kde byl Babiš ministrem financí a předsedou koaliční strany, začal postupně dehonestovat naše ministry. Asi rok po volbách osočil ministra zdravotnictví Němečka z korupce a tak dále. Bojím se, aby nezačal postupně naše ministry dehonestovat i nyní s cílem, aby z vlády odešli.

Zásadní problém našich členů je, že Babišovi nevěří. Že na ČSSD dělal spoustu podrazů, nechoval se k našim lidem jako slušný člověk. Já doufám, že se změnil a jeho postoj bude jiný. Ale třeba před měsícem o mě řekl, že jsem si na Úřad vlády přitáhl asi desítku svých kamarádů, což mě naštvalo, protože kvůli mně se na Úřadu vlády neotevřelo ani jedno pracovní místo.

Politika je umění možného. Nemůžu se za to na kolegy vyjednavače zlobit. Pojistky proti hlasování tzv. ďábelské koalice SPD, ANO a KSČM tam nejsou, to mě mrzí.

Mám s panem Faltýnkem velmi dobré kolegiální vztahy. Dělám si z něj srandu, protože je to starý socan. V ČSSD byl dlouhá léta, tuším, že byl ještě i na sjezdu v roce 2011 v Brně, kdy se rozhodovalo, zda má být předsedou Sobotka, nebo Hašek.

To, že nejsme vidět jako klub, je zapříčiněno tím, že se jedná o vládě a pozornost se zaměřuje na vyjednavače, pana předsedu a místopředsedy. Stejné je to přece i v hnutí ANO. Tam také není klub vidět. Od února, kdy jsme si na sjezdu zvolili nové vedení, klub funguje lépe. Určili jsme si programové priority, předložili jsme několik zákonů, které se staly předmětem vyjednávání, jako je zrušení karenční doby nebo zavedení zálohovaného výživného.

Podle mě by dopadly úplně stejně jako ty v říjnu. Hnutí ANO třeba nebude mít 78 poslanců, ale 72 a my jich nebudeme mít 15, ale dvacet.