Chtěli jednu kozu, teď mají mlékárnu a ceněný sýr

„Dva roky jsem sekal trávu sekačkou. Pak už jsem chtěl nějaké zvíře, co žere trávu. Já vyrostl doma na králících, ale ty jsem nechtěl,“ vzpomínal dvaačtyřicetiletý Myška.

Nejprve přemýšlel o ovci, nakonec koupili v roce 2007 s manželkou kozu. „Měl jsem za to, že zvíře může být samo. Jenomže jsem se dočetl, že opak je pravdou. Navíc i ta naše koza se skamarádila s kočkou. Když byla na pastvě, kočka jí seděla na hřbetě,“ vzpomíná s úsměvem.

Aby nebylo jedné koze smutno, pořídili Myškovi další, pak další a další. Nakonec měli 14 koz. Postupem času však zjistili, že to je moc. Chov totiž měli jako koníčka, ne živobytí.

Dnes chová rodina dvou učitelů se sedmi dětmi a devíti kočkami sedm koz, kozla a tři kůzlata. „Šest koz a kozel jsou anglonubijské kozy, jedna koza je čistokrevná česká hnědá,“ představuje Myška své stádečko. Mléko Myškovi zpracovávali už od první kozy. „Byli jsme překvapeni, že se dá pít a je chutnější než kravské,“ narážel majitel minifarmy na fakt, že kozí mléko řadě lidí zapáchá.

„Kromě toho, že jsme kozí mléko normálně pili, tak jsme z něj dělali i sýry. Všechno jsme se ale museli naučit z příruček a knih. Šli jsme cestou pokus omyl,“ připojila farmářova manželka Pavla, která se o výrobu sýrů stará. Zpočátku všechny sýry zkonzumovali nebo rozdali v rodině. Později se okruh zákazníků rozšířil i na další známé a kolegy ze školy.

„Všechno jsme dělali v kuchyni. Časem nám ale bylo jasné, že to musíme buď zrušit, nebo vybudovat vhodné prostory. Nejde, aby na chodbě odkapával sýr. Tak jsme sebrali rodinné úspory a postavili minimlékárnu,“ popsal Myška a dodal, že dnes vyrábí hned několik druhů sýra.

„Čerstvý kozí bez příchutě nebo řadu s příchutěmi. Jeden se sušeným česnekem, druhý s jalapeňo papričkami, další s chilli, bylinkami, pažitkou, růžovým pepřem, černuchou a na jaře s medvědím česnekem. Občas vyrobíme i tvaroh, pravidelně ho ale nenabízíme.“

Právě kozí sýr s pažitkou získal před pár týdny ocenění Regionální potravina Moravskoslezského kraje. „Zavolali mi, že máme dobré sýry. Vyplnil jsem proto papíry, poslal vzorky a moc jsem ani neuvažoval, o co jde. Byl to v podstatě omyl,“ objasnil farmář, jak jejich sýr k ocenění přišel.

Vše, co rodina vyrobí, prodá přímo z domu. Sýry si lidé objednají přes internet a pak vyzvednou v Albrechtičkách. Jediným místem, kam produkci dodávají, jsou Zdravé potraviny u Divadla Jiřího Myrona v Ostravě. Zda do budoucna kozí stádo opět rozšíří a navýší produkci, Myškovi zatím nevědí.

„Jsem učitel a chci učit dál. I manželka je učitelka, jen momentálně na mateřské. Pokud o to budou mít zájem děti, tak možná. Už teď přes prázdniny dojí a pomáhají se vším. Jinak bychom to stíhali jen těžce,“ dodal farmář a kantor v jednom.