Chtěl zachránit partu opravářů, teď má firmu s 300 lidmi a miliardovým obratem

„Družstvo po roce 1989 potřebovalo osekat náklady, aby přežilo. Dostali jsme nůž na krk. V podstatě nás postavili ke zdi. Řekl jsem si proto, že se o své chlapy postarám, a samozřejmě tím i o sebe, a založil jsem s jedním kolegou a dalšími dvěma partnery z nedalekého Zábřehu firmu,“ vrací se k úplným začátkům nynější majitel ZLKL.

Začínali naprosto od nuly. „Byli jsme v pronájmu, měli jen soustruh, frézu a svářečku na elektrody. Dělali jsme, co se dalo, zahradní nábytek, ploty, garážová vrata. Až za nějakou dobu jsme sehnali širokou škálu lisovacích strojů, potřebovali jsme je kvůli zakázce na výsuvné rošty do sedacích souprav. Proto název Závody lehkých konstrukcí Loštice. Po desíti měsících ale bylo po ní a my žili z měsíce na měsíc. Strašně složité,“ přiznává Brázdil.

Postupem času se ale podnik přece jen začal rozrůstat. „Losovali jsme však s kolegou, kdo z nás dá zástavu do banky v podobě domků, co jsme si postavili, a soustředili se na filozofii subdodavatele. Tím, že jsme neměli finální výrobek, to byla nejrychlejší cesta, jak se dostat k zakázce,“ vysvětluje podnikatel.

Nyní jeho firma svým zákazníkům nabízí širokou škálu strojírenských činností, konkrétně obrábění, lisování, svařování, povrchové úpravy, 3D kontrolu kvality a také vývoj a konstrukci. Dodává především do nadnárodních koncernů, jako je například Emerson, Siemens, Mielle, Daimler. Přibližně 60 procent výroby jde na export, hlavním odbytištěm je po České republice Francie a Německo. Většina výrobků se používá v elektrotechnickém, vodohospodářském a automobilovém průmyslu. „S některými zákazníky jsme v dlouhodobém vztahu a podílíme se i na vývoji produktu. Platí to třeba o krytu pro hydraulický měnič do mercedesů, kterých ročně vyrábíme 300 tisíc kusů,“ podotkl Brázdil.

Pokusil se i o vlastní finální výrobek, a to vozidlo pro tělesně poškozené. Vyrábět ho však nebude. „Tento projekt neskutečně zatížil firmu. Museli jsme budovat konstruktérskou kancelář, marketing. Dali jsme na to nejlepší lidi. Na veletrzích byl o to zájem. Představovali jsme si, že ho budeme vyrábět po tisících. Za jedenáct let jsme se ale dopracovali jen k prototypové sérii, prodeji několika desítek kusů. I proto byla cena vysoká,“ říká.

Klíčový v tomto směru byl podle něj zásah finančního úřadu, který v roce 2017 neuznal dotační projekt. „Museli jsme vrátit sedm milionů a byli i sankcionováni. Vše skončilo u soudu. Sice jsme ho vyhráli a peníze dostali zpátky, ale měli jsme všeho dost a řekli jsme si, že s tím končíme,“ uvedl Brázdil. Jedno vozidlo ve verzi elektro ale přece jen prodal. „Dodnes jezdí, má najeto asi 18 tisíc kilometrů. Nyní hledáme zájemce o tento projekt. zatím máme dva, z Polska a Švýcarska, a vypadá to, že ho do zahraničí přesuneme. Prodáme ho se vším, co k němu patří, a já budu jen rád, když bude pokračovat,“ pověděl.

Zásadní zlom z pohledu firmy nastal v roce 2003, kdy se stala rodinnou. „Tehdy jsem se osamostatnil. Hned jsem se ptal synů, jeden měl 16, druhý 21, zda do toho půjdou se mnou, a oni se k tomu zavázali. Bylo to pro mě důležité, zásadní. Koncepci firmy jsem od té doby začal směrovat k tomu, že budu mít následníky, a ne, že to dotáhnu do nějaké úrovně a pak to prodám,“ uvedl s tím, že v podniku pracují už i obě snachy.

Mladšímu synovi dokonce před třemi lety přenechal ředitelování. Sám zůstal jen jednatelem. „Bylo to ve shodě obou. Původně jsem myslel, že se budou ve vedení firmy po několika letech točit. Starší však uznal kvality bráchy s tím, že ten je na to kovaný a on se bude věnovat svému. Zůstane projektovým manažerem a bude řešit dotační projekty,“ objasnil Brázdil.

Ač už firmu neřídí, nenudí se. Věnuje se stavbám a těch má na starosti hodně. „Ročně do nich tlačíme 250 milionů. Koupili jsme v Lošticích vedle jednoho ze svých tří středisek areál bývalé cihelny o rozloze 42 tisíc metrů čtverečných a tam stavíme nové haly, další výrobní prostory. Skočil jsem klukům trochu na lep, když jsem jim na to kývl. Když jsem řediteloval, rozdal jsem úkoly a šel domů. Teď je rozdám a sám si je dělám. Tak jsem po třiceti letech dopadl. Už ale i v tomto oboru začínáme vytvářet tým. Za tři roky zůstanu jen u manažerské činnosti a uleví se mi,“ zakončil s úsměvem Brázdil.