Článek
Polsko si nárokuje 368 hektarů České republiky. Ministerstvo vnitra mělo pozemky už dřív vytipované, kvůli církevním restitucím ale musí hledat nové. Jeden z vyhlédnutých pozemků je právě les u Chrastavy.
"Jak dokazují mapy, celý katastr dnešní Chrastavy včetně napadeného lesa v Horním Vítkově je součástí českých zemí minimálně od 11. století," uvedl starosta Chrastavy Michael Canov (Starostové pro Liberecký kraj).
Les, který by měla ČR předat Polsku
Obyvatelé osady Vítkov patřící pod Chrastavu návrh ministerstva vnitra vnímají negativně.
"Nikdo s tím nesouhlasí," uvedl předseda osadního výboru Miroslav Balcar. Podle něj jsou tam prameniště potoků a les je důležitý i pro myslivce. "Je to jedno z nejlukrativnějších míst v naší honitbě," uvedl.
Podle starosty je v lokalitě také ložisko nerostného bohatství, v minulosti se tam těžila cínová ruda. Lesem navíc procházejí účelové komunikace. "Vznikla by i nelogická výseč do území republiky," dodal Canov. Pokud město se svoji argumentací u ministerstva vnitra neuspěje, chce se bránit soudně.
Kvůli sporu o Těšínsko
Nároky Polska vznikly jako důsledek sporu o Těšínsko, který se mezi Československem a Polskem vedl od rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918. K dohodě a podepsání mezistátní smlouvy došlo v roce 1958. Tehdy se s konečnou platností vytyčily státní hranice.
Hranice se zkrátila o 80 kilometrů a na 85 místech se pozemky českých majitelů ocitly na polské straně nebo naopak. Přestože se uskutečnilo územní narovnání, Polsko spočítalo, že přišlo o 368 hektarů, a po roce 1989 byl spor obnoven. České vlády se územní dluh snaží vyřešit přes 20 let.
Ministerstvo se zatím nechce ke konkrétním pozemkům vyjadřovat a čeká na vyjádření obcí, kterých se plochy týkají. Chrastava ho má poslat do 18. prosince, podle starosty ho zašle ještě dnes. Případné předání pozemků musí schválit vláda. V Libereckém kraji by se to mělo dotknout také katastrálního území Bulovky, Horní Řasnice a Heřmanic.
Starosta se obrátí na prezidenta i premiéra
Podle mínění starosty Canova ale ministerstvo vnitra nehájí české zájmy. V mezinárodních smlouvách z roku 1958 a poté i v roce 1992 je podle něj uvedeno, že podoba hranice je konečná a že česká a polská strana nemají vůči sobě žádné územní nároky.
Odmítá tvrzení ministerstva, že se musí vycházet z následné dohody o územním vyrovnání, kterou podepsali v roce 1992 tehdejší ministři zahraničí Jiří Dienstbier a Krzysztof Skubiszewski.
Podle Canova je ujednání neplatné, neboť nebylo dáno do sbírky zákonů. Navíc by podle něj hranici mohl změnit jen ústavní zákon. "Obrátím se proto na čtyři nejvyšší ústavní činitele v zemi. Měli by to vědět a zasáhnout," dodal.